Antonín Pelíšek: Máme se jako špačci

Doby, kdy jsem třešně očesával lidem v širokém okolí a ve větvích lezl jako veverka, jsou nenávratně pryč. Červení zářící strom mi však ukázal něco jiného. V jakých skvělých podmínkách si dnes žijeme. Máme se – no, jako prasata v žitě.

Když jsem nabídl možnost otrhání třešní zdarma známým a sousedům, nenašel se nikdo. A moji potomci? Ti si je raději koupí v supermarketu nebo na trhu. Před několika dny jsem toto ovoce dokonce objevil na prodejních pultech.

Částka 24 korun mě na první pohled jenom ujistila, že kvůli pár kuličkám dnes opravdu nikdo nepoleze po stromech, aby riskoval pád nebo nedej bože vosí bodnutí či kousnutí od klíštěte. Ale ouvej! Při zaostření zraku na miniaturní spodní písmo této cenové nabídky jsem zjistil, že jde o deset deka třešní!!!

A tak nevím. Jak využít kapitál, který se mi objevil na stromě a rychle se ztrácí... Snad ho převést na populární bitcoinovou měnu nebo něco podobného. Zažádej si na ministerstvu zemědělství o odškodnění za nálety špačků, poradil mi známý ze školních let. Jak si vzpomínám, škola mu sice moc nešla, ale dnes ho zaměstnává agentura zabývající se státními dotacemi.

Teď jenom čekám, abych si hejno na stromě mohl vyfotit jako přílohu k žádosti. A opakuji znovu, máme se jako...

No, jako špačcci v korunách třešní!