Antonín Pelíšek: Zvuky jara

Začátkem března jaro začíná otázkou, už jsi slyšel, jak ráno zpívají ptáci? Do toho vstoupí text Ivana Mládka - už je tu zase to pitomý jaro, ptáci řvou, na zápraží housata jako hadi syčí ...a popis období nakonec zjemní Jan Karafiát konstatováním...  a ti cvrčci, ti se něco nacvrčeli...

U mě na chalupě od božího rána kvákají divoké kachny, na rybníce se plácají ryby. Jsou němé, tak vydávají zvuky po svém způsobu. Celá ta kakofonie mi pokaždé připomene dětská léta ovlivněná strýčkem Jedličkou, mistrem imitace zvířecích hlasů.

Zkoušel jsem jít v jeho stopách. Zvládl jsem obstojně slepice, ovce, kozy nebo psy. Na vyložený majstrštyk jsem si počkal do pozdějšího věku, kdy jsem se byl několikrát podívat na soutěž ve vábení jelenů. Dodnes vidím rodinku na houbách prchající zděšeně do auta zaparkovaného na lesní svážnici. Planýrovala mi totiž moje oblíbené hříbkové naleziště. Ještě později jsem dokázal přesvědčit zkušené myslivce na poslední leči, že zvuky, které jsem jim přehrál z diktafonu, jsou opravdu projevem kuny skalní.

Jenomže, mezi desítkami kvákání, bučení, mečení a pípání mi pořád jediný hlas selhával. Po ranním přiškrceném zakokrhání mi okolní kohouti pokaždé odpověděli posměšnými fanfárami.

Až jsem je nakonec doběhl. Pořídil jsem si ve vetešnictví starou trubku, starou vojenskou polnici. A tak už několik let vítám brzké jarní ráno mocným zatroubením. Nádhera! Kohouti i ostatní zvířata pokaždé ustrnou v šoku.

A ostatní obyvatelé vesnice? Jedna část si na to časem zvykla a ta druhá složená z rekreantů, ještě spí. Prostě, říkám vám, není nic krásnějšího než šťastně a co nejvíc nahlas uvítat každé nové ráno. Jarní i to letní.