Antonín Pelíšek: Pády a vstávání
Syn má zase úraz, svěřila se mi nedávno známá. Při fotbale si nalomil klíční kost. Ale už zkouší trochu bruslit, zatím jenom pomalu, opatrně. Bude mu jedenáct. Hlavou mi v mžiku proběhly všechny ty pády a zranění provázející můj život až do současného věku.
Začínalo to odřenými koleny a pokračovalo vyraženými zuby, pořezanými prsty, zlomeninami zápěstí, výrony kotníků, rozbitou hlavou, vykloubenými koleny nebo rameny.
Slyšíte, jak půvabně plyne náš život? Rozdíl je jenom v čase a také v tom, co děláme. Jako děti se po pádu otřeseme a rychle vstaneme, zatímco později se začínáme víc a víc bát zlomenin krčků, žeber, stehenních kostí nebo i vyraženého dechu.
Jak zpívá Jiří Schmitzer, je mi třicet let a já už se tou kaluží brouzdám, je mi padesát a už se do kaluže skládám… V textu s naznačeným a nevyřčeným začátkem, že v dětství běžně louži přeskakoval.
A tak čím dál víc zjišťuji, že tomu jedenáctiletému klukovi zlomenou klíční kost tak trochu závidím. Kolik ten má ještě před sebou nádherných pádů a zvedání se ze země! Nehod, které nezpůsobuje surfování po internetu, ale svobodný a reálný svět kolem něj. Proto mu nakonec upřímně přeju, ať si tu chlapskou nalomeninu co nejdříve vyléčí.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
