Antonín Pelíšek: Pády a vstávání

17. únor 2025

Syn má zase úraz, svěřila se mi nedávno známá. Při fotbale si nalomil klíční kost. Ale už zkouší trochu bruslit, zatím jenom pomalu, opatrně. Bude mu jedenáct. Hlavou mi v mžiku proběhly všechny ty pády a zranění provázející můj život až do současného věku.

Začínalo to odřenými koleny a pokračovalo vyraženými zuby, pořezanými prsty, zlomeninami zápěstí, výrony kotníků, rozbitou hlavou, vykloubenými koleny nebo rameny.

Slyšíte, jak půvabně plyne náš život? Rozdíl je jenom v čase a také v tom, co děláme. Jako děti se po pádu otřeseme a rychle vstaneme, zatímco později se začínáme víc a víc bát zlomenin krčků, žeber, stehenních kostí nebo i vyraženého dechu.

Jak zpívá Jiří Schmitzer, je mi třicet let a já už se tou kaluží brouzdám, je mi padesát a už se do kaluže skládám… V textu s naznačeným a nevyřčeným začátkem, že v dětství běžně louži přeskakoval.

A tak čím dál víc zjišťuji, že tomu jedenáctiletému klukovi zlomenou klíční kost tak trochu závidím. Kolik ten má ještě před sebou nádherných pádů a zvedání se ze země! Nehod, které nezpůsobuje surfování po internetu, ale svobodný a reálný svět kolem něj. Proto mu nakonec upřímně přeju, ať si tu chlapskou nalomeninu co nejdříve vyléčí.

autor: Antonín Pelíšek | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související