Antonín Pelíšek: Kráva ve městě
Představte si, že takhle kráčíte v zamyšlení městem a potkáte krávu. Ne, nechci tu nikoho vulgárně dehonestovat, ale takový zážitek se mi skutečně nedávno stal.
Vypadal jako vystřižený ze surrealistického plátna. Vůbec nešlo o zvíře na útěku, což se i v krajském městě občas stává.
Prostě jedno dopoledne mě u hlavní pošty minula žena vedoucí na provaze krávu. Měla na sobě pletený pléd – ta žena – a také zvíře bylo přikryté jakýmsi vlněným přehozem. Obě kráčely zvolna a najisto směrem ke křižovatce s Lannovou třídou. Rozvážně, sebevědomě, cílevědomě. Proč by také nemohly?
Z okolních chodců se nikdo nepozastavil, nikdo se neotočil, jen všichni zamračeně chvátali neznámo kam. Nějaká kráva je přece nemůže rozhodit v přemýšlení a mačkání mobilů. Všichni vypadali jako shluk zkamenělých postav z uměleckého díla stojícího na začátku Lannovky. Jsou tu sochy, z nichž některé drží aktovky a dohromady mají pochmurné obličeje. Představují pohyb, který nikdy nekončí, protože v něm ustrnuly na místě.
Teprve po chvíli jsem si povšiml jediných dvou pozorovatelů krávy u pošty, kteří věnovali nečekanému výjevu zaslouženou pozornost. Byli to dva bezdomovci sedící na lavičce. Při pohledu na podivnou dvojici se upřímně zasmáli bezzubými ústy. „Pěknej domácí mazlíček. Třeba je to přešlechtěná doga,“ ohodnotil zkušeně jeden z nich.
No a pak, že jsme v dnešním světě přišli o poezii, potěšili mě. Než jsem dál vyrazil za svým povšedním cílem.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
