Antonín Pelíšek: Kaple, která promluvila
Má neživá hmota kromě paměti také cit nebo dokonce inteligenci? Odpovědí na tyto až mystické otázky je návesní kaple v Mezipotočí, což je malá osada u Kájova.
Minulý pátek promluvila po desítkách let mlčení. Hlasem nového zvonu, který se po vysvěcení rozezněl v celém okolí. Je zavěšený do věžičky loni opravené stavby.
Až do dnešních dnů měla kaple tvrdý život. V roce 1802 ji postavili německy mluvící obyvatelé a zasvětili, jak je místní tradicí, Panně Marii.
Od té doby byla středem pozornosti. Její zvon oznamoval čas klekání, narození, slavností nebo úmrtí i varování. Také nedělní mše v nedalekém kájovském kostele. Fungovala jako zastávka procesí, při němž lidé děkovali za chléb narostlý z kamenitých políček a modlili se za život a za své blízké.
Původní zvon přežil obě války. Při té poslední ho místní ukryli před zabavením, aby ho bohužel čtyřicet let po jejich odsunu kdosi ukradl. Rozkošná sakrální stavba, kterou zachytil na svých cestách Zemí zamyšlenou Ladislav Stehlík, bohužel od té doby chátrala a hrozilo jí zborcení.
Ale stal se zázrak. Našli se její zachránci. Místní lidé ji opět zdobí a ošetřují, den před Štědrým dnem u ní zpívají koledy. Díky nim vstala znovu z popela.
Napadají mě v této chvíli slova, která takovou proměnu charakterizují. Řekl je známý kněz, vědec, spisovatel a cestovatel Marek Orko Vácha: Žijme tak, aby se i v dnešní době mohly dít zázraky. Dodávám k tomu, a to nejen v době vánoční.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
