Jan Flaška: Ztracen v Říši ztracených věcí
Je zvláštní, jak se kolem vás najednou rozhostí ticho a klid, když uprostřed pokoje nahlas a zřetelně prohlásíte, že by měl někdo vynést koš. Stačí ale, když polohlasem zamumláte „kam jsem to jen mohl dát, vždyť jsem to tu někde měl”, a najednou to vypadá, jako by se celý vesmír přidal na vaši stranu. Ze všech koutů se vyrojí pomocníčci, ochotní přiložit ruku k dílu a převrátit váš svět vzhůru nohama.
„Kdes to měl naposledy?“ ptá se vás žena s výrazem, k němuž není těžké si domyslet dýmku a housle.
„No tady!“ odpovíte oním sebejistým tónem, který používáte jen ve chvílích, kdy jste opravdu bezradní. A víte přitom, že bude následovat křížový výslech, nevěřícné vrtění hlavou a oči v sloup.
Fakt, že jste něco ztratili, je pro celou vaši rodinu jasným povelem k dlouho plánovanému útoku na vaše nejintimnější soukromí. Můžete jen zoufale přihlížet, jak vám žena v zápalu pátrání šacuje šuplíky, krabice a kapsy a děti vám s archelogickým zápalem prohrabávají tašku a peněženku. Vrcholem všeho je, když vám pak v polici přeskládají drahocennou sbírku angličáků, které se odjakživa nikdo nesmí ani dotknout.
Ani v práci to není jinak. Stačí, když se jen zatváříte, jako byste něco hledali, a celý pracovní kolektiv se okamžitě promění v kompletní vyšetřovací tým, přestože všichni měli být už půl hodiny na poradě.
Když je pátrání v nejlepším a zdá se, že hůř už být nemůže, otevřou se dveře a vstoupí váš rozzuřený šéf. Když ale vidí, jak se vaši kolegové slastně přehrabují ve vašich zásuvkách, zeptá se jen „Co hledáme?“ a o dvě vteřiny později už s výrazem komisaře Maigreta odsunuje od stěny kopírku. „Tak za kopírkou to není,“ hlásí po pár minutách zbrocený potem a se zaprášenou podprsenkou v ruce.
Vy sami jste to hledání už dávno vzdali. Teď už jen ztrácíte nervy, čas a trpělivost a přemýšlíte o tom, jak dlouho asi budete hledat svou ztracenou důstojnost.
A to jste téhle invazi pomocníčků mohli zabránit hned na počátku. Bývalo by stačilo nahlas prohlásit, že by měl někdo vynést koš.
Související
-
Jan Flaška: Náš přítel kávovar
Spousta lidí si myslí, že by se dnešní svět neobešel bez počítačů. Zapomínají přitom, že se v jejich stínu krčí jeden důležitější hrdina – kávovar.
-
Jan Flaška: Invaze Vánoc
Na začátku listopadu je na některých stromech ještě zelené listí, ale výlohy obchodů už ve vás vzbuzují pocit, jako byste se měli připravovat na expedici na severní pól.
-
Jan Flaška: Když dětské prádlo ovládá byty
Seděli jsme onehdy s chlapy v hospodě a spoustu hodin jsme nad pivem probírali takové ty chlapské věci. Konkrétně jsme mluvili o dětském prádle.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
