Martina Adlerová: Bob´s your Uncle
Je zajímavé, jaké všelijaké existují pozdravy. Kdysi jsme se zdravili Pozdrav pánbůh a odpověď byla Dejžto, pak se změnila společnost a přišla éra pozdravů typu Čest, soudruhu s odpovědí stejného ražení.
Dneska si v tom lepším případě říkáme Dobrý den, v tom horším Dobrej nebo Brej, v Anglii si neformálně říkají Hallo, ve Francii Salut a v Německu Tschüss.
Nedávno jsem poslouchala zajímavý podcast, ve kterém zaznělo, že v Austrálii si lidé při setkání oznamují, kdo je čí příbuzný. Místo pozdravu si řeknou Bob´s your uncle. Asi to má vyjadřovat volnomyšlenkářský přístup k životu.
Tak já nevím.
Pokud si typického Australana taky představujete jako já, to znamená opáleného blonďáka s delšími vlasy a s vyrýsovanými svaly na břiše (a se surfovacím prknem v podpaží), kterak běží po pláži, vstříc vlnám, asi nečekáte, že na vás tento týpek místo pozdravu zakřičí: „Bob je tvůj strýček!“
Bez ohledu na jazykovou bariéru, asi by mě nejdřív napadlo, že ten pohledný surfař zřejmě hledá nějakého Boba, pak bych špekulovala, proč řeší moje příbuzné, až bych skončila s myšlenkou na nejapný žertík od protinožců.
Když si to převedete na naše poměry, ekvivalent anglosaského Boba by byl asi český Honza. Takže bychom se třeba u rybníka mohli napříště zdravit zvoláním: „Honza je tvůj strejda!“
No proč ne, jen buďte opatrní, nikdy nevíte, jakou reakci to u Čechů vyvolá.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
