Jan Cempírek: Letadla nad hlavou

A to se vždycky podívám vzhůru a říkám si, tak … dneska letí Roman do Antálie. Nebo … á, tak Míša míří na Mallorku, ahój!

Věc se má totiž tak, že pro Budějčáky je místní letiště opravdu v kurzu a odletět si na otočku zpoza humen k móři nebo pyramidám, je pro měšťany neodolatelná věc. Říkal mi jeden známý, že když přišel k letadlu, kouká, kouká a samé známé tváře, mohl se pozdravit s takřka polovinou osazenstva letu na Krétu.

Ano, Budějčáci si prázdninové cesty z místního letiště dopřávají, o tom není sporu. Ale pozor! Protože se tím často rádi pochlubí, vím u řady letů naprosto přesně, kdo právě sedí na palubě toho ocelového ptáka nad naším domem, tedy komu mohu zamávat.

Mávám, mávám a tuhle mě napadlo, jaký div, že mě ještě neoslovil nějaký zločinecký gang. Nebo aspoň zkušený bytař … „Tak pane Cempírek, vy máte ty éra tak hezky na vočích a víte, kdo v nich sedí … ehm… což nám dávat tipy … ehm … na bytovou majetkovou přidruženou výrobu v čase dovolených, co říkáte?“

Nu, co říkám. Nic. Jednak mě nikdo s takovou nabídkou opravdu neoslovil, jednak jsem od přírody Mirek Dušín a určitě preferuji konání dobrých skutků. Raději tak budějckým spoluobčanům budu i nadále mávat ze zahrádky bez postranních úmyslů.

Ale zde, v rozhlase, aspoň mravoučně druhým dechem dodávám – přátelé, kamarádi, opravdu se všude nechlubte, kdy a kam z Budějovic letíte! Nenechavci dnes nemusí mít informátory z řad bdělých spoluobčanů, stačí jim na sledování odletů jednoduchá aplikace v mobilu.

Takže, užijte si dovolenou, moc se tím nevytahujte, a až budete startovat, podívejte se z okýnka. Třeba mě tam dole pod sebou na kraji Budějovic uvidíte, jak mávám a přeji šťastnou cestu!