Jan Cempírek

Jako student jsem kdysi hledal brigádu. Jednou jsem se tak dostal na náborovou akci jisté firmy z oblasti diet a zdravé výživy. Hlavní roli náboráře hrál výřečný muž.

Všichni blázní kvůli umělé inteligenci. Jak sebere lidem práci a kdesi cosi. Řeknu vám historku, starou dobrých dvacet let. Tehdy jsem dělal v jistém soukromém rádiu.

Jestli mám na Šumavě nějaké místo opravdu rád, tak je to krajina kolem Stožce.

Každý z nás má nějaké cesty, kterými se vydává rád, opakovaně a s potěchou. Z dětství si pamatuji prázdninové cestování vlakem za dědou a babičkou do Benešova.

Chtěl bych využít vánoční čas, který má být rozjímací, k poděkování jistým bytostem. Nemluví se o nich nahlas, ani často. Jsou subtilní, nejspíše dokonce ani neexistují.

Nejčtenější beletristická kniha světa. Schválně – tipněte si, která to je? Harry Potter? Ne, ne. Robin Crusoe? Bejvávalo. Tedy fanfáry a vítězem se stává... Malý princ!

Je první středa v měsíci, poledne. A už to začíná. Kvílení, skučení sirény. A plechový hlas: zkouška sirén, zkouška sirén. Měsíc co měsíc, rok co rok.

Je podzim. Sociální sítě plní fotografie košíků hub. Pod dojmem této masáže to člověku nedá. Tedy – nabrousit kudličku, popadnout košík, sednout do auta a hurá do lesa!

Budějčáci jsou úžasní. Od světa žádají jen jedinou věc. Aby „byl hezkej“. To je základní budějcká mantra a volební hnutí, které se této libůstky chopí, má přízeň zajištěnu.

Bramborová polévka má v české kuchyni pověst dost střídmou. Patří mezi nejzákladnější jídla, dovede ji uvařit každý kuchařský novic. Vždyť na přípravě bramboračky nic není.