Jan Cempírek: Pas drogového dealera
Dneska se vás zeptám na férovku, vážení posluchači. Jak vám to sluší v pasu? Nebo v občance či v řidičáku? No, jen se přiznejte!
Jste spokojeni se svou fotkou? Nebo si připadáte jako 63 % spoluobčanů, kteří svou podobiznu v dokladech hodnotí slovy – vypadám tam jako drogový dealer! Nebo – jako po flámu! A nejčastěji – jako absolutní mimoň!
S fotografiemi v dokladech je prostě spokojený jen málokdo. I když může se stát, že se to někdy přeci jenom povede a bude vám to v nějaké té verzi občanky, řidičáku či pasu – světe div se – slušet.
Jednou za život to prostě klaplo a člověk se docela povedl. Mně se to přihodilo v poslední verzi pasu. Přiznám se bez mučení, jsem v něm docela fešák, skromnost stranou. Jenže platnost tohoto výjimečně zdařilého dokumentu mi končí příští měsíc. Půjdu si pro nový. A v tom novém pasu, jasná věc, budu vypadat zas jak tydýt.
Statistika je neúprosná! Jedna jediná povedená fotka za život a šlus! A já proto přemýšlím, jak úřednici za přepážkou umluvit. Jestli mi tu současnou, tak mimořádně povedenou fotku nemůže nějak přelepit do nového průkazu? Nějak zkopírovat?
Vím, je to beznadějné. Ouřad je ouřad. Pomalu se smiřuji se skutečností, že podle pasu jsem za štramáka už jen jeden poslední měsíc. A pak se stanu – a už definitivně – zase další verzí drogového dealera.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
