Jiří Hájíček: Zloději zelených koní. Příběh o nelegálních hledačích vltavínů a také lásce a přátelství

Román Zloději zelených koní vypráví o nelegálních kopáčích vltavínů, ale také lásce a přátelství. Pavel s kamarádem na přelomu 80. a 90. let minulého století objíždí jihočeská naleziště a hledá vltavíny, má přítelkyni a je šťastný. Ovšem časy i lidé okolo se mění...

Rozhlasovou podobu dostal příběh v roce 2003. Ve studiu Českého rozhlasu České Budějovice četbu natočili režisér Aleš Vrzák a herec Martin Kubačák.

Jiří Hájíček|foto:Elena Horálková, Český rozhlas

Spisovatel Jiří Hájíček napsal Zloděje zelených koní už v roce 1997, román vyšel o čtyři roky později v roce 2001 jako jeho druhá kniha. Prostředí nelegálních hledačů vltavínů poznal osobně v polovině 80. let. Sám prý – jak prozradil v jednom z rozhovorů – se jako mladý kluk ještě před revolucí občas s partou kamarádů vydával kopat na některá známá naleziště. Tehdy se tam pohybovali většinou hledači sběratelé, nikoli kšeftmani, jak tomu bylo později.

V roce 2016 měl premiéru stejnojmenný film, který podle knížky Zloději zelených koní natočil režisér Dan Wlodarczyk, který je stejně jako Jiří Hájíček rodákem z Českých Budějovic. Příběh o vášnivém hledači Pavlovi, jeho kumpánovi Kačmarovi a Pavlově lásce Karolíně ovšem není situován na přelom 80. a 90. let jako v románu, ale je zasazen do současnosti. Film je více akční, knižní předloha má spíše baladický ráz, jak se nechal slyšet Jiří Hájíček.

Jiří Hájíček je autorem řady románů a povídek, všechny příběhy se odehrávají na jihu Čech. „Já si prostě nemůžu pomoct a píšu o prostředí, které znám a ze kterého jsem vzešel. Na vesnici jsem vyrůstal, a i když už léta žiju v Českých Budějovicích, mám to na venkov pořád blízko. Navíc cítím, že autor by měl být s místem spjatý, aspoň autoři, které já rád čtu, to tak měli – třeba Ota Pavel nebo jižanští autoři z Ameriky. Mě láká ta lokálnost, místní příběhy ovlivněné krajinou a regionální historií. Asi nikdy nenapíšu nějaký univerzální ‚euroromán‘ srozumitelný všude. Jsem český spisovatel, Jihočech a patriot, ne výrobce europalet…“

Za román Selský baroko (2005) o násilné kolektivizaci venkova v 50. letech získal Jiří Hájíček Magnesii Literu za prózu. Román Rybí krev (2012) pojednávající o osudech vesnic a lidí zasažených výstavbou jaderné elektrárny Temelín na přelomu 80. a 90. let se stal v anketě  Magnesia Litera Knihou roku.