Jan Cempírek: Jak z Kletě dolů

Správná otázka by měla znít: A kolikrát už jsi z Kletě sešel? Protože sestup je klíčovým momentem. Nahoru to jde samo, jen se zpotíte. Ale cesty dolů jsou plné nebezpečí. Zvrtnete si nohu. Zakopnete, narazíte si hlavu o kámen. A klouby? Každý okresní ortoped vám řekne, že pohyb z kopce je právě pro klouby extrémně namáhavý a rizikový.

Správné sejití z hory je proto veledůležitý parametr a otázku Kolikrát jsi z Kletě sešel? doporučuji zařadit do kleťáckého slovníku. Navíc, čím je člověk starší, tím její důležitost roste! Nohy jsou nejistější, pružnosti ubývá a sestupy jsou stále namáhavější.

Nedávno mi přilétla myšlenka, kolik těch sestupů z hory mě ještě čeká a jak budou vypadat v mém seniorském věku? Prostě, i když jsem stále jura, klouby se už ozývají.

Napadly mě dvě seniorské varianty. První vychází z předpokladu, že bude stále v provozu legendární, archaická lanovka. Takže coby kleťský veterán vyběhnu nahoru po svých, ale dolů si pojedu jako pán. Bude to mít své kouzlo, babička lanovka poveze dědečka Cempírka.

Druhá varianta je ovšem daleko zajímavější. Coby vetchý stařík sejdu s vypětím všech sil z hory dolů. A na parkovišti bude stát slečna jako z reklamního plakátu odněkud z Honolulu. Taková ta málo oblečená, opálená, však víte. Jakmile mě uvidí, zvolá: „Vy ale vypadáte svěže sešle!“ a dekoruje mě květinovým havajským věncem. V tu chvíli vím, že budu určitě nejpyšnější sešlý dědula celého Blanského lesa.