Jan Cempírek

Čas od času se v médiích objeví příběh, že moře vyplavilo po dvou stoletích láhev se vzkazem trosečníka. Nu, chci se vám svěřit, že k podobnému příběhu mám nakročeno též.

Znáte to z dovolených. U snídaňového stolu vás zaujme jakási výrazná famílie, nebo podivná dvojice a hned jim v rámci své rodiny přisoudíte interní přezdívku.

Ačkoliv tištěným fotografiím již doba nepřeje a obraz světa si lidé sdílí po pixelech, jistá doména zůstává tištěné fotografii zachována. Fotky do rámečků.

Na budějovickém náměstí jsou adventní trhy. Velké, hlasité, všemi barvami a vůněmi hýřící. Názory na ně jsou různé.

Kamioňáci. Truckeři. Tiráci. Chlapi za volantem mnohatunových monster. Poslední dobou jsem se s nimi neplánovaně setkal hned třikrát.

Téma Šumavy je literární fenomén, který inspiruje řadu autorů. Tipněte si, kolik knih o Šumavě vychází? Já vám to řeknu. Každý týden minimálně jedna!

Byla neděle, šest hodin ráno a já čekal s manželkou na perónu nádražíčka v Nových Hodějovicích. V mobilu staženou jízdenku Nové Hodějovice – Vídeň, Franz Josef Bahnhof.

Toulal jsem se nedávno po Slovensku a jako vždy si uvědomil, jakými ambasadory česko-slovenského bratrství jsou chlapi nad padesát let.

Milí posluchači, vítám vás u nové lekce budějčtiny. Dnes si probereme dvě slovíčka.

Moji milí rodinní příslušníci, kamarádky, kamarádi, tento letní Rozhlasový sloupek píši vám. A sobě též. Bude o nevyžádaných dárcích z cest.