Jan Cempírek

Čím více člověk pamatuje, tím více je nostalgický. A občas mudruje – jó to dřív, to byly časy. Byly. Pak se ale něco zlomilo, a od té doby už není svět, co bejval, že áno.

Úspěšný třicátník Tomáš na výletě v Audi zastaví studentovi Filipovi v khaki tričku s batohem. Začíná letní jízda s nečekaným dialogem o ženách, lásce, manželství a sexu.

Na sociálních sítích se nám rozmohl takový fotografický nešvar. Lidé špulí rty, až připomínají kačera Donalda a cvak! – svůj portrét pošlou do světa.

Potkal jsem slečnu z Chebu. Řekla mi, že má partnera z Budějovic, budou se brát, ale že ona vlastně pořád neví. Že ti budějovičtí pánové jí připadají jak z jiného světa.

Když píšu, nespoléhám při hledání slůvek jen na svou paměť, ale sem tam využívám rovněž internet. Výborným nástrojem jsou zejména pomocníci pro vyhledávání synonym.

Při každé návštěvě zoologické zahrady si chtě nechtě kladu otázku – co si asi ta zvířata o nás myslí? O dvounohých oblečených opicích, které se courají před jejich obýváky.

Zvoní telefon. Tady Dvořáková, vaše pojišťovací makléřka, slyším radostný hlas. Aha, říkám. Co si přejete? No – připojistit vaše děti!

Jako školák jsem vnímal zvláštní náladu prvního školního dne po vánočních prázdninách. Všichni jsme byli svátečně vyžehlení, navlečeni do oblečků, které Ježíšek nadělil.

Znáte to. Dlouholetí manželé slaví výročí – svatbu zlatou, diamantovou či bůhví jakou. Sejdou se známí, rodina. A vždy zazní otázka: Jak jste to spolu tak dlouho vydrželi?

Češtinu mám rád. A také si rád hraji se slovy. Zkoumám, co znamenají a co by znamenat mohla. Mými favority jsou slovíčka, která se tváří nevinně, ale jen na první pohled.