Jan Cempírek

Je máj. Lásky čas. A víte co, milí posluchači. Pojďme si o té lásce zažertovat. Znám několik výborných vtipů.

Mým symbolem pandemie je jedno obyčejné stavební kolečko. Proč? Bydlíme na kraji Českých Budějovic. Kolem nás se pilně staví. Řadovky, bungalovy a tak.

Když jsem byl hoch, toužil jsem mluvit sprostě. Život bez řízných slov mi připadal tak pustý! Zároveň jsem ale byl milec knih Jaroslava Foglara, a proto jsem mluvil slušně.

Vždy mě fascinovaly zdánlivě jednoduché věci, o nichž by si jeden myslel, že je nemožné je změnit. Ale doba covidová žádá kreativitu, a tak vznikla společenská hra duťáci.

Občas se každému stane, že prokoukne a získá informaci, která otřese jeho bohorovným pohledem na svět. Mně se to stalo před pár dny.

Nakupuji v malém krámku. Z rádia zní jakási debata moderních učenců o tom, že lidé nejsou jen muž a žena, neboť spektrum sexuálních identit je daleko pestřejší. 

Ankety o nejoblíbenějších filmech lidé milují. I já si sestavil svůj hvězdný filmový žebříček. Tuzemské snímky v něm dávám pro dnešek stranou a...

Budějčáci sami sebe vidí jako pupek jižních Čech. Často automaticky předpokládají, že v regionu znají úplně každý kout. Ale - zlatý voči! 

Až do nedělního oběda si můžete online poslechnout povídku napsanou českobudějovickým spisovatelem a novinářem Janem Cempírkem přímo pro Český rozhlas České Budějovice.

Bylo to ve školní družině někdy ve druhé třídě. Nástěnku zdobila podobizna „učitele národů“ a spolužák Brambůrek nás potají učil prostořekou říkanku...