Jan Cempírek: Přezdívky, o kterých netřeba věděti
Znáte to z dovolených. U snídaňového stolu vás zaujme jakási výrazná famílie, nebo podivná dvojice a hned jim v rámci své rodiny přisoudíte interní přezdívku. Většinou jízlivou, mnohdy sarkastickou, jen málokdy lichotivou.
Příští dny prostě víte, že Taneční mistr přináší své partnerce mořské plody zásadně ve valčíkovém rytmu. A také víte, že chodit pozdě na snídaně je nebezpečné, protože v 8:05 se přiřítí Růžové piraně, které švédský stůl vyplení do posledního drobku.
Zajímavé je, že s dotyčnými během celého pobytu neztratíte ani slovo, přesto si na ně díky přiděleným přezdívkám odvážíte domů nezapomenutelné vzpomínky.
Rovněž ve všedním životě si člověk potřebuje lidi ve svém okolí jaksi nutkavě interně pojmenovat. A opět – hlavně podle bizarních drobností, či jejich neobvyklých činů.
Tak kolem našeho domu chodí pan Konvička, což je dělník s bandaskou a obědem.
Také už téměř tři desetiletí potkávám v budějovickém centru Sběrového referenta, jak kolegyně v práci kdysi nazvala mužíka, který objíždí s kárkou obchody a škemrá o papírový sběr.
A když jsem bydlel v paneláku, tak jsem se nikdy nemohl ubránit širokému úsměvu při zdravení sousedky z nižšího patra, dosti korpulentní dámy. Myslela si nejspíš, že na ní beru, ale bylo to úplně jinak. Jednou v noci mě totiž probudila žena a říká: Hele, poslouchej. Neboť z ložnice pod námi se po topení neslo večerním panelákovým tichem sousedčino nespokojené mrmlání: Teda, Kájo, tomuhle říkáš nějaká předehra? Styď se! Od té doby to prostě nemohla být v naší rodině vážená sousedka XY, ale navěky věků jen Předehra.
Takže tak. Člověk se baví ostatními, chodí po světě a užívá si. A z logiky věci je i on sám zcela jistě zdrojem zábavy jiných. Věřím tomu, že interní přezdívky, které jsem během let vyfasoval já, jsou vtipné. Ale znát je nechci! Určitě bych se vztekal, červenal a divil se. Jó, přezdívky! Nejlepší jsou takové, o kterých se nikdy nedozvíte. Ale svět dělají veselejší.
Související
-
Jan Cempírek: Ať žijí fotky v rámečku
Ačkoliv tištěným fotografiím již doba nepřeje a obraz světa si lidé sdílí po pixelech, jistá doména zůstává tištěné fotografii zachována. Fotky do rámečků.
-
Jan Cempírek: Adventní trhy očima dítěte
Na budějovickém náměstí jsou adventní trhy. Velké, hlasité, všemi barvami a vůněmi hýřící. Názory na ně jsou různé.
-
Jan Cempírek: Sloupek pro kamioňáky
Kamioňáci. Truckeři. Tiráci. Chlapi za volantem mnohatunových monster. Poslední dobou jsem se s nimi neplánovaně setkal hned třikrát.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
