Jan Cempírek: Sloupek pro kamioňáky

Nejdříve to byl nějaký Turek. Stará navigace ho zavedla do slepé ulice u našeho domu na kraji Budějc. Slezl ze své nebeské kabiny, krčil rameny, zkrátka, byl v háji. Anglicky téměř neuměl a než jsem mu vysvětlil, kudy se dostat k výpadovce na Kaplici, dalo to fušku.

Podobně nepravděpodobné bylo setkání pod Kletí. V zatáčce v Krásetíně tuhle, ejhle, trčel obří kamion s polskou SPZ. U něj Ind. Tmavej jak bota, s klasickým turbanem na hlavě. Ukázal mi v mobilu nějaké souřadnice, ano, je to Krásetín. Malebná ves v Podkletí, leč upřímně, též díra světa, ve které kamion má těžko co pohledávat. Ani Ind nevěděl, proč ho sem poslali a kde se má otočit.

Do třetice na odpočívadle u Třeboně, jakýsi mladíček si zabouchl klíčky i mobil v kabině své Scanie. Zavolal jsem servis a mladíček jen drmolil ďakujem pán, ďakujem.

Nějak na ty kamioňáky v nouzi mám teď prostě štěstí. A tak na ně myslím. S pochopením a soucitem. Nejspíše je to blížícími se svátky, deštěm na stěračích, nevím. Myslím v tyto dny na všechny osamělé chlápky za volantem, kterým vděčíme za plné regály v obchodech a tu a tam na některého z nich i nadáváme, když nekonečně dlouho předjíždí na dálnici pomalejšího kolegu.

Ruku na srdce milí posluchači, kdo z vás by s nimi měnil? Kdo z vás by byl stále na cestách, aby dovážel věci tam, kde se budou prodávat, zpracovávat nebo jednoduše potřebovat?

Tento předvánoční sloupek proto věnuji kamioňákům, truckerům. Díky za vaši práci, pánové. Krásné svátky, vždy aktualizovanou navigaci, jen kurňa to předjíždění… Chlapi, příští rok to aspoň trochu vylepšíme, co?