Jan Cempírek

Potkal jsem slečnu z Chebu. Řekla mi, že má partnera z Budějovic, budou se brát, ale že ona vlastně pořád neví. Že ti budějovičtí pánové jí připadají jak z jiného světa.

Když píšu, nespoléhám při hledání slůvek jen na svou paměť, ale sem tam využívám rovněž internet. Výborným nástrojem jsou zejména pomocníci pro vyhledávání synonym.

Při každé návštěvě zoologické zahrady si chtě nechtě kladu otázku – co si asi ta zvířata o nás myslí? O dvounohých oblečených opicích, které se courají před jejich obýváky.

Zvoní telefon. Tady Dvořáková, vaše pojišťovací makléřka, slyším radostný hlas. Aha, říkám. Co si přejete? No – připojistit vaše děti!

Jako školák jsem vnímal zvláštní náladu prvního školního dne po vánočních prázdninách. Všichni jsme byli svátečně vyžehlení, navlečeni do oblečků, které Ježíšek nadělil.

Znáte to. Dlouholetí manželé slaví výročí – svatbu zlatou, diamantovou či bůhví jakou. Sejdou se známí, rodina. A vždy zazní otázka: Jak jste to spolu tak dlouho vydrželi?

Češtinu mám rád. A také si rád hraji se slovy. Zkoumám, co znamenají a co by znamenat mohla. Mými favority jsou slovíčka, která se tváří nevinně, ale jen na první pohled.

Každý podzim se u nás ve firmě opakuje jistý rituál. Přiřítí se na kole Ukrajina instruktorka bezpečnosti práce Heduš a zahájí show pod názvem „Školení bezpečnosti práce.“

V autobuse přede mnou seděli dva osmiletí kluci. Nevěnoval jsem jim pozornost, ale najednou slyším povědomé vzdechy. Však víte. Ach, ich, ještě...

Potřeboval jsem dobít života energii. Snadná pomoc, řekl kolega esoterik. Jeď do Holašovic a v kamenném kruhu Stonehenge načerpáš!