Jan Cempírek: 121 let reklamního peklíčka
Znáte pojem barnumská reklama? Možná ano, možná ne. Ale její příběh ukazuje, že lidé se nemění a zůstávají stejní.
Barnumská reklama se u nás objevila v létě 1901. Tehdy zavítala do Čech cirkusová show Američana jménem Phineas Barnum. Ten chlapík byl pěkné kvítko a ke svému zviditelnění používal především reklamu – a to reklamu šokující, zveličující, bombastickou, polopravdivou, ale vždy nanejvýš účinnou.
Nic nenechával náhodě. Do Čech už několik měsíců předem vpouštěl hlášky, že v létě něco uvidíte! Něco ohromujícího, co vás posadí na zadek! Největší show na Zemi, dámy a pánové! Přijede mořská panna z Fidži. Trpasličí muž Tom Paleček! A také uvidíte klobouk generála Granta, štrikujícho psa a tak dále.
Před reklamou jeho show nebylo úniku a Češi se pak na představení jen hrnuli. A kupodivu jim pranic nevadilo, že místo mořské panny z Fidži spatřili mumifikované torzo opičího mláděte s připevněným rybím ocasem, ani neprotestovali, když se místo 160tileté chůvy prezidenta George Washingtona belhala po manéži obyčejná postarší černoška.
Show je show a publikum bylo nadšeno. Protože ten odér reklamou zveličeného nevšedního zážitku a pocitu „jsem u toho“ za přimhouření všech očí nad zveličenou a vykřičenou inzercí zkrátka stál.
Takže ve finále byli všichni spokojeni. Phineas Barnum si mnul ruce nad plnými kasami a lidé odcházeli z jeho produkce s úsměvem – ano, jsme sice pitomci, ale aspoň byla zábava.
A protože to tak hezky fungovalo, žije od té doby koncept přehánění, ječení a tolerovaného zveličování v reklamě dál a má evidentně úspěch. Jen dnes už nelákají firmy na štrikující psy, ale pokřikují ústy divného mimozemšťana a neslibují hodinky s vodotryskem, ale prášky na bolesti zad, které doporučuje devět doktorů z deseti.
A lidé kupují. I když vědí, že je to nafouknuté. I když vědí, že mají bulíky na nose. Jenže je to prostě - reklama. A od časů té „barnumské“ se snese vše. Je to hra, kterou všichni hrají kdovíproč a s chutí, dál a dál.
Související
-
Jan Cempírek: O tvorbě a mimozemšťanech
Když píši tento sloupek, uvědomuji si, že jsou dva druhy tvorby. Třeba takový malíř – ten udělá halabala pozadí a pak cizeluje, přidává fleky, až hle, dílo jest na světě!
-
Jan Cempírek: Hospodský kecy
Ptala se mě včera žena, co si vlastně povídáme s těmi kluky v hospodě? Věru těžká otázka. Do hostince se chodíme vykecat a připadáme si u toho moudří a vtipní, žádná věda.
-
Jan Cempírek: Nový kočičí svět
Nevím, jestli bych dnešní sloupek neměl začít spíše mňouknutím: Mňau! Abych byl „in“. Věci se totiž mají tak, přátelé. O víkendu jsem navštívil příbuzného – strejdu Milana
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
