Jan Cempírek: 121 let reklamního peklíčka

25. duben 2022

Znáte pojem barnumská reklama? Možná ano, možná ne. Ale její příběh ukazuje, že lidé se nemění a zůstávají stejní.

Barnumská reklama se u nás objevila v létě 1901. Tehdy zavítala do Čech cirkusová show Američana jménem Phineas Barnum. Ten chlapík byl pěkné kvítko a ke svému zviditelnění používal především reklamu – a to reklamu šokující, zveličující, bombastickou, polopravdivou, ale vždy nanejvýš účinnou.

Nic nenechával náhodě. Do Čech už několik měsíců předem vpouštěl hlášky, že v létě něco uvidíte! Něco ohromujícího, co vás posadí na zadek! Největší show na Zemi, dámy a pánové! Přijede mořská panna z Fidži. Trpasličí muž Tom Paleček! A také uvidíte klobouk generála Granta, štrikujícho psa a tak dále.

Před reklamou jeho show nebylo úniku a Češi se pak na představení jen hrnuli. A kupodivu jim pranic nevadilo, že místo mořské panny z Fidži spatřili mumifikované torzo opičího mláděte s připevněným rybím ocasem, ani neprotestovali, když se místo 160tileté chůvy prezidenta George Washingtona belhala po manéži obyčejná postarší černoška.

Show je show a publikum bylo nadšeno. Protože ten odér reklamou zveličeného nevšedního zážitku a pocitu „jsem u toho“ za přimhouření všech očí nad zveličenou a vykřičenou inzercí zkrátka stál.

Takže ve finále byli všichni spokojeni. Phineas Barnum si mnul ruce nad plnými kasami a lidé odcházeli z jeho produkce s úsměvem – ano, jsme sice pitomci, ale aspoň byla zábava.

A protože to tak hezky fungovalo, žije od té doby koncept přehánění, ječení a tolerovaného zveličování v reklamě dál a má evidentně úspěch. Jen dnes už nelákají firmy na štrikující psy, ale pokřikují ústy divného mimozemšťana a neslibují hodinky s vodotryskem, ale prášky na bolesti zad, které doporučuje devět doktorů z deseti.

A lidé kupují. I když vědí, že je to nafouknuté. I když vědí, že mají bulíky na nose. Jenže je to prostě - reklama. A od časů té „barnumské“ se snese vše. Je to hra, kterou všichni hrají kdovíproč a s chutí, dál a dál.

autor: Jan Cempírek | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

  • Jan Cempírek: O tvorbě a mimozemšťanech

    Když píši tento sloupek, uvědomuji si, že jsou dva druhy tvorby. Třeba takový malíř – ten udělá halabala pozadí a pak  cizeluje, přidává fleky, až hle, dílo jest na světě!

  • Jan Cempírek: Hospodský kecy

    Ptala se mě včera žena, co si vlastně povídáme s těmi kluky v hospodě? Věru těžká otázka. Do hostince se chodíme vykecat a připadáme si u toho moudří a vtipní, žádná věda.

  • Jan Cempírek: Nový kočičí svět

    Nevím, jestli bych dnešní sloupek neměl začít spíše mňouknutím: Mňau! Abych byl „in“. Věci se totiž mají tak, přátelé. O víkendu jsem navštívil příbuzného – strejdu Milana

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová