Jan Cempírek: O tvorbě a mimozemšťanech
Když píši tento sloupek, uvědomuji si, že jsou dva druhy tvorby. Třeba takový malíř – ten udělá halabala nejprve pozadí a pak cizeluje a cizeluje, přidává skvrnky, fleky a cákance, až hle, dílo jest na světě!
Naproti tomu sochař má nejdříve velký balvan a už do něj buší majzlíkem, až se ze žuly vyloupne sličný amorek nebo urostlá družstevnice, jak si doba a mrav žádá.
Ovšem psaní rozhlasových sloupků, milí posluchači, to je jiná!
Psaní je průnikem těchto dvou zcela rozdílných postupů. Nejdříve toho musíte hóóódně napsat, vytvořit hmotu textu a pak vzít červenou tužku a tou začít vraždit ty své miláčky, ty slovesné obraty, na které jste pyšný, ty vypocené slovní perly.
Bez škrtání to nejde, což geniálně vystihli tvůrci staršího českého filmu Srdečný pozdrav ze zeměkoule. V něm Lasica a Satinský, alias filmoví mimozemšťané, zkoumali Zemi a odesílali domů reporty o svých poznatcích.
Jednou potkali dvě roztoužené krasavice, které je zlákaly do křovíčka k erotickým hrátkám. Návštěvníci z kosmu pak v rauši rozepsali nadšené hlášení o tom, že na Zemi jsou lidé dvou pohlaví, a ti spolu dělají to a to, mají ty a ty inštrumenty a tak vůbec.
Když byla zpráva sepsána, zdála se mimozemšťanům přeci jen příliš šťavnatá. Proto začali celé košaté poselství osekávat. Vyškrtli pohlaví, vyškrtli erotiku, až nakonec zůstalo torzo s konstatováním, že „Na Zemi jsou lidé.“
Hlášení odeslali a názorně tak předvedli ve zkratce spisovatelská muka, kdy člověk papíru nejprve svěří tuny převratných myšlenek, až autocenzura začne blikat jako o život, a z textu se po seškrtání vyloupne jeho podstata.
Tedy, měla by se vyloupnout. Což je ta největší dřina, jejíž výsledek posoudí už jen čtenáři, nebo posluchači. Tvorba je prostě fuška. Čehokoliv. Proto vypínám počítač a jdu dělat raději svíčkovou k obědu. Kuchařina je přeci také tvorba, ale člověk se výsledkem aspoň nasytí. Což se ve finále vždycky počítá.
Související
-
Jan Cempírek: Hospodský kecy
Ptala se mě včera žena, co si vlastně povídáme s těmi kluky v hospodě? Věru těžká otázka. Do hostince se chodíme vykecat a připadáme si u toho moudří a vtipní, žádná věda.
-
Jan Cempírek: Nový kočičí svět
Nevím, jestli bych dnešní sloupek neměl začít spíše mňouknutím: Mňau! Abych byl „in“. Věci se totiž mají tak, přátelé. O víkendu jsem navštívil příbuzného – strejdu Milana
-
Jan Cempírek: Karmické telefonáty
Karma je zdarma, pronáší s temnou jiskrou v oku leckterý český bezvěrec. Ale něco to do sebe má. Protože mé karmické zatížení je značné a já zde dnes učiním doznání.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
