Jan Cempírek: Hospodský kecy

Jak však obsah těchto hovorů přetlumočit milující manželce? Rozhodl jsem se jít cestou nejmenšího odporu, že prostě řeknu zvědavé ženě pravdu.

V duchu jsem rychle probral témata naší poslední hospodské sešlosti. Tak dlouze se hovořilo o podivnostech politiky a odtud se bůh ví z jakého důvodu plynule přešlo na krásy jazyka českého.

Někdo z kumpánů řekl, jak zaslechl zaručenou informaci o tom, že Evropská unie zakáže již brzy používat názvy barev černé a bílé. Prý nejsou korektní. Proto budou nahrazeny citově neutrálními slovy světlá a tmavá. Moc jsme se u stolu nasmáli při představě, že lidé budou z rozmaru byrokratů rázem světlouši, nebo naopak tmavouši.

Pak někdo řekl, že je z jazykového hlediska neméně zajímavé, jak moderní české ženy upouštějí od přechylování svého příjmení a jak se rojí tvary jako Ema Smetana, Jana Dvořák nebo Blanka Vořežprut. A proč vlastně my, muži, nekontrujeme v rámci rovnosti požadavkem na přidání koncovky – ová? Miroslav Kalousková přeci nezní špatně. Andrej Babišová nebo Jarda Jágrová, co říkáte? Zase jsme se královsky bavili.

Hovor pak přešel na filozofování, jak se libozvučná čeština propadá do bahna angličtiny, jak už i senioři používají slůvka jako fejk nebo gůglovat.

Zkrátka a dobře, tři hodinky v hospodě uplynuly jako voda, naplněné povznášející, intelektuální a smysluplnou debatou. Jenže když teď chce manželka vědět, o čem jsme se to vlastně s kumpány bavili, raději jen mávnu rukou.

Hospodský kecy jsou totiž nepřenosný, přátelé. A proto je mám tak rád.