Jan Cempírek: Kluci a kráska u vody

8. červenec 2021

Byl horký den a já ležel na pláži u Bezdreva. Nedaleko se slunila slečna, nahoře bez. Popravdě, darů měla na rozdávání a dobře o tom věděla. Takže jsem pokukoval. Ale víte co!? Léto, slečna, voda, vše je zkrátka takové, jak má být.

Náhle jsem si všiml, že podél břehu se směrem k dívce přibližují dva kluci, kolem devíti, deseti let. V ruce měli síťky. Prozkoumávali rákosiny u vody, hledali žáby a larvy vážek.

Sledoval jsem s napětím, jak jejich bádání naruší přítomnost polonahé krasavice. Protože co si budeme povídat, larva vážky je zajímavá, ale jisté přírodní úkazy jsou pro muže daleko přitažlivější.

Kluci se blížili. Po očku jsem je sledoval, zachytil dokonce okamžik, kdy se jakoby mimoděk podívali po slečně, a …  vzápětí stočili své pohledy zpět a věnovali se dál svým žábám a pulcům.

Ta vyzývavá holka jim byla úplně, ale úplně ukradená! Zakroutil jsem v duchu hlavou, a vrátil se k rozečtenému článku o výhledu na vývoj eura. Přitom ale stále dumal nad těmi kluky. A vzpomněl si sám na sebe a na časy, kdy mně bylo oněch devět, deset let.

Najednou jsem totiž klukům úplně porozuměl! O přírodě jsem tenkrát věděl nejvíc v životě. Mými nejmilejšími dárky byly atlasy brouků a bichli Od agamy po žraloka jsem přečetl snad stokrát. Nasával jsem informace o přírodě jako nenasytná houba. Byl to můj vesmír a nic jiného mě nezajímalo. Holky? Ty už vůbec ne! Co s nimi!

Zase jsem se podíval na ty dva kluky se síťkami. Pozvolna se vzdalovali od osušky s vilnou kráskou. Právě jásali nad nějakým úlovkem. Svět kolem nich neexistoval. Žádné obnažené slečny, žádné ekonomické krize jim nemohly vzít jejich tady a teď.

A já vlastně záviděl. Že právě prožívají ten prchavý okamžik v životě, kdy se malý člověk dovede plně ponořit do svého světa, a dospělá lákadla kolem jsou ještě bezpředmětná a nevýznamná. 

autor: Jan Cempírek
Spustit audio

Související