Jan Cempírek: Lásky a vtípků čas
Je máj. Lásky čas. A víte co, milí posluchači. Pojďme si o té lásce zažertovat. Znám několik výborných vtipů. A protože mou láskou jsou navíc sitkomy, takové ty seriálky plné gagů doplněných nahraným smíchem, tak vám řeknu vtipy o lásce právě formou sitkomu. Jsme přeci v rádiu, tak co bychom si zvukově nepomohli, že.
Tedy:
Přijde mladík do cukrárny a ptá se prodavačky: „Máte perníkové srdce s nápisem Jsi moje jediná?”
„Ano, máme.”
„Tak prosím pětkrát.”
HAHAHA
A tenhle je taky dobrej:
Dva kamarádi se potkají po několika letech.
„Představ si, Jirko, nedávno jsem se oženil. Má žena je sice o pět let starší, ale to nevadí.”
„Phe! To nic není! To moje je starší o dvacet pět let.”
„Počkej - to už je trochu moc!”
„Je. Taky se to stalo omylem. Přišel jsem ji požádat o ruku její dcery, ale ona mě nenechala tu větu dokončit.”
HAHA
Ale vůbec nejlepší vtip o lásce, který znám, je kreslený. Jistě však máte skvělou fantazii, tak si tu komickou situaci představujte.
Rozestlaná široká postel. Na ní leží přenádherná, úplně nahá slečna, na zádech, v jednoznačně hodně vyzývavé póze. U postele stojí slušně oděný mládenec s ohromným pugétem růží v ruce. Dívá se na nemravnou krásku a ustrašeně říká: Marie, znamená to, že mohu doufat?
HAHAHA
Pane jó! Marie, znamená to, že mohu doufat.... úplně to vidím před sebou. Jo, jo, láska je dřina. Ale je také nekonečným zdrojem žertovných trapasů, vtipů a vůbec – radosti. Proto 3x vivat – ať žije láska!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
