Jan Cempírek: Nový kočičí svět
Nevím, jestli bych dnešní sloupek neměl začít spíše hezky mňouknutím: Mňau! Abych byl „in“. Věci se totiž mají tak, přátelé. O víkendu jsem navštívil příbuzného – strejdu Milana.
Milan jest vitálním sedmdesátníkem, mužem čiperným, zdravým a spokojeně si vegetícím v malém domku na kraji jedné vsi. Přišlo mi fajn zajet, už jsme se rok neviděli, jen si občas telefonovali.
A zjistil jsem, že od minulé návštěvy se v jeho staromládeneckém domku mnohé změnilo. Milan mě uvítal teplým čajem, leč ouha, koukám, že si vlastně není moc kam sednout. Na gauči krmení pro kočky, na křesle kočičí pelíšek a na jediné volné židli tlustý kocour.
Tedy strejdo, řekl jsem konsternovaně, ty tady máš úplnej kočičí hrad. Strýc se usmál: No jo, Honzíku, časy se mění.
A začal mi vykládat, že kočky vlastně neměl nikdy rád, ale teď, když se nikam nemůže, tak nejdřív začal přikrmovat jednoho kočičího tuláka, pak přibyl další a další, no a prostě kočičky jsou bezva a z něj se stal během jediného roku kočičí táta. Upřímně, divil jsem se. Strýc opravdu nikdy zvířata nemiloval a teď tohle.
Na druhý den jsem si o proměně strejdy Milana povídal s kamarádem. Ten mávl rukou – hele, u nás v domě máme stejnej případ a začal mi vykládat o sousedech, za kterými se poslední měsíce také stahují kočky ze širokého okolí. Zeptal jsem se ještě pár dalších známých a zjistil jsem s úžasem, že je to všude nemlich to samé.
Každý někoho zná, kdo se za poslední rok stal nečekaným, ale zcela dobrovolným kočičím sponzorem! Někoho, kdo zůstal doma, nikam nechodí a svůj čas dělí mezi sledování zpráv a starost o malé chlupaté šelmičky z ulice.
No, nevím. Asi se rodí nový fenomén a kočky si to naše lockdownové lidstvo začínají omotávat kolem prstu. Ale já se nepřidám. Na mou duši, na psí uši, na kočičí svědomí, jen zplna hrdla zvolám 3x mňau, mňau, mňau, čímž pro mě celá ta novodobá kočičí mánie hasne.
Související
-
Jan Cempírek: Karmické telefonáty
Karma je zdarma, pronáší s temnou jiskrou v oku leckterý český bezvěrec. Ale něco to do sebe má. Protože mé karmické zatížení je značné a já zde dnes učiním doznání.
-
Jan Cempírek: Kluci a kráska u vody
Byl horký den a já ležel na pláži u Bezdreva. Nedaleko se slunila slečna, nahoře bez. Popravdě, darů měla na rozdávání a dobře o tom věděla. Takže jsem pokukoval.
-
Jan Cempírek: Lásky a vtípků čas
Je máj. Lásky čas. A víte co, milí posluchači. Pojďme si o té lásce zažertovat. Znám několik výborných vtipů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
