Jan Štifter: Budějovická literatura
Česká literatura se stává literaturou budějovickou. Nikde v zemi nežije tolik autorů na jednom kilometru čtverečním. Je jich tu tolik, že už se objevují i spisovatelé stejných příjmení, kteří spolu nejsou příbuzní – Lukáš a Míra Bočkovi nejsou bratři ani bratranci ze třetího kolene, ale spojuje je psaní.
Kousek od nás bydlí Jirka Březina, přes dva rohy Jirka Hájíček. O tři rohy dál pracuje Honza Cempírek. Ve výlohách jsou vystavené knížky Honzy Bauera, Jaromíra Jindry, Františka Niedla – to všechno jsou Budějčáci. Míra Pech, Šimon Leitgeb, David Žák, Honza Flaška, Zbyněk Mrvík.
Až si nás někdy pletou – rád vyprávím historku, jak jsem šel jednou se synem bosky z Haklových Dvorů a zastavil mě chlapík, že rád čte moje knížky a nejradši tu, jak jsem šel pěšky do Jeruzaléma. Ehm, Láďa Zibura.
Budějovická literatura válcuje republiku – úspěšná česká spisovatelka Bianca Bellová to tady nazývá literárním trdlištěm. Čtu právě knížku od svého oblíbeného Amora Towlese – výjimečně není z Budějovic – a hned v úvodu píše: „Když se někde daří jabloním, během několika generací tam porostou všemožné odrůdy, jedna vedle druhé. Pokud nějaká čtvrť inspiruje básníky, brzy tam bok po boku najdete celou řadu všemožných pisálků.“
Možná, že jednou bude spisovatelství nejtypičtějším budějovickým řemeslem.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
