Jan Štifter: Budějovická literatura
Česká literatura se stává literaturou budějovickou. Nikde v zemi nežije tolik autorů na jednom kilometru čtverečním. Je jich tu tolik, že už se objevují i spisovatelé stejných příjmení, kteří spolu nejsou příbuzní – Lukáš a Míra Bočkovi nejsou bratři ani bratranci ze třetího kolene, ale spojuje je psaní.
Kousek od nás bydlí Jirka Březina, přes dva rohy Jirka Hájíček. O tři rohy dál pracuje Honza Cempírek. Ve výlohách jsou vystavené knížky Honzy Bauera, Jaromíra Jindry, Františka Niedla – to všechno jsou Budějčáci. Míra Pech, Šimon Leitgeb, David Žák, Honza Flaška, Zbyněk Mrvík.
Až si nás někdy pletou – rád vyprávím historku, jak jsem šel jednou se synem bosky z Haklových Dvorů a zastavil mě chlapík, že rád čte moje knížky a nejradši tu, jak jsem šel pěšky do Jeruzaléma. Ehm, Láďa Zibura.
Budějovická literatura válcuje republiku – úspěšná česká spisovatelka Bianca Bellová to tady nazývá literárním trdlištěm. Čtu právě knížku od svého oblíbeného Amora Towlese – výjimečně není z Budějovic – a hned v úvodu píše: „Když se někde daří jabloním, během několika generací tam porostou všemožné odrůdy, jedna vedle druhé. Pokud nějaká čtvrť inspiruje básníky, brzy tam bok po boku najdete celou řadu všemožných pisálků.“
Možná, že jednou bude spisovatelství nejtypičtějším budějovickým řemeslem.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
