Jan Štifter: V těch dávných dobách
Podělil jsem se s přáteli na Facebooku o jeden dotaz naší šestileté Medy – chtěla vyprávět o tom, jaký býval svět, když jsme se potkali s její maminkou, a použila pozoruhodnou formulaci: ptala se mě, jaké to bývalo v těch dávných dobách…
Asi není překvapující, že tahle generace má všechna KDYSI v jednom zamotaném balíku: Tomáš Garrigue Masaryk mohl klidně jezdit na Pražský hrad na ochočeném dinosaurovi, jeskynní malby malovali při dlouhých chvílích při výpadcích wifi naši pradědečkové.
Pro Medu, která se pořád ještě rozkoukává – její paměť sahá tak tři roky dozadu a vědění skládá z informací od nás a paní učitelky, je cokoliv staršího než včerejší noviny skutečně pravěk.
Ale jak jsem zjistil, není sama. Přátelé na Facebooku se se mnou podělili o své rozhovory s dětmi a vnoučaty. „Naše první dítě říkalo tomu období Starodávno. Když jste ve starodávnu byli malí, hráli jste si s legem?“ pochlubila se třeba jedna známá. A druhá to tak hezky uzavřela: „Toho dne bylo krásně. Iguanodon klidně přežvykoval obří plavuni...“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka