Jan Štifter: Periferie

24. březen 2025

Rozhlasový sloupek

Mám rád tu umírněnost malého města. Kde náměstí ještě pořád tvoří přirozený střed, kde domy postupně klesají, až v nejzapadlejší ulici člověk dosáhne rukou na střechu, města, která je možné přeběhnout a ani se moc nezadýchat.

Města, která rámuje krajina a příroda, často pozorovatelná už přímo z náměstí, když má městečko štěstí a vylilo se v kopcích.

Tahle města ještě pořád mají řád a logiku: po staletí se v nich drží centrum, mění se jen cedule na historických domech podle toho, jaké tam jsou právě obchody a živnosti, dodnes tam člověk sežene všechno, co potřebuje – nejradši nakupuji právě tam, protože v jedné řadě domů pořídím šroubky, pečivo i pračku.

Tahle města ještě pořád dokážou vnímat svoje limity – protože ta krajina za posledním domem je hodnota, o které tu ještě pořád vědí.

Větší sídla, Budějovice nevyjímaje, rostou do všech stran, polykají louky, pole i lesy, blízké vesnice a samoty, protahují trolejbusové linky a přidávají pošťákům další čísla do seznamů a další kilometry do nohou, ale město se přitom nerozšiřuje – ty haly a zákoutí se slepými ulicemi, benzínky, sklady a dálniční sjezdy nejsou prodloužené město. To se pořád krčí pod Černou věží. Neroste město, roste jen periferie, periferie opanovala veřejný prostor.

autor: Jan Štifter | zdroj: Český rozhlas