Ivan Mls: Procházka po dně

Pokud se ptáte, co může být dobrého na nedostatku vody, odpovím vám moderním slangem – sucho nám totiž nabízí nečekané, překvapivé, zbrusu nové a lehce dosažitelné turistické cíle.

Řekněte sami – odvážili byste se s akvalungem potopit na dno Orlické přehrady, abyste si prohlédli staré jezy nebo základy zatopených domů? Teď se odvažovat nemusíte. Díky suchu se můžete po dně přehrady procházet pohodlně pěšky.

Myslíte si, že znáte Lipenské jezero jako své boty? A už jste se vydali k novým ostrůvkům, poloostrovům, výběžkům a mysům u kempu Modřín a omrkli tamní vodní laguny?

A což teprve největší lipenský ostrov Tajvan. Letos na podzim už není ostrovem. Suchou nohou na něj dojdete z Hůrky u Černé v Pošumaví. Kus cesty můžete dokonce absolvovat po zachovalém náspu bývalé trati, který se taky vynořil z vody. K Lipnu sice jezdím dobrých šedesát let, ale pěšky na Tajvan jsem se dostal poprvé…

Jak jsem v úvodu řekl, všechno zlé je k něčemu dobré. Holé pobřežní partie tak na různých místech odhalují i to, o čem si někteří lidé zřejmě mysleli, že voda už navždycky schová. A tak můžete i desítky metrů od původního břehu potkat třeba plechovky od piva, kusy láhví či neidentifikovatelné trosky trčící z písku či z bahna. Škoda jen, že akce s názvem Ukliďme Česko se koná až příští rok na jaře. Na březích a dnech českých přehrad by pro ni byl ideální termín právě teď.