Jan Flaška: Škoda vyhodit

Každý, kdo někdy uklízel obývák, ví, že vesmír se ve skutečnosti skládá z hmoty, která byla zakoupena ve slevě, použita přesně jednou a nyní zabírá místo, kde by jinak mohl stát naprosto užitečný stůl.

Vezměte si například rotoped. Ten si lidé kupují těsně po Vánocích, neboť trpí naivní představou, že budou u sledování zpráv schopní ujet čtrnáct kilometrů denně. V únoru se z rotopedu stává moderní socha. V březnu věšák na mikiny. Do května kolem něj rodina vytvoří novou dopravní infrastrukturu, aby se dalo projít do kuchyně. Cestou je samozřejmě nutné vyhnout se gymnastickému míči, který se bez užitku kutálí po obýváku už patnáct let, protože vypustit ho by trvalo celých pět minut. Nebo dokonce sedm.

Možná jste si taky všimli, že počet dálkových ovladačů nikdy neodpovídá počtu zařízení jimi ovládaných. Buď vlastníte několik zbytečných ovladačů, k nimž chybí zařízení, nebo zbytečných zařízení, k nimž chybí ovladač.

A určitě taky máte takový ten šuplík, ve kterém uprostřed klubka černých kabelů bydlí staré mobily s popraskanými displeji a nabíječky s divnými lichoběžníkovými koncovkami. Nic z toho se nesmí vyhodit, protože je jasné, že až přijde apokalypsa, bude nutné přijímat nouzové vysílání starou tlačítkovou Nokií, připojenou kabelem o tloušťce anakondy k bachraté televizi se skleněnou obrazovkou.

Samostatnou kapitolou jsou sbírky plastových figurek, které zažily spoustu zábavy naposledy na obrázku v reklamním letáku ze supermarketu. Od té doby se na ně práší na polici ve společnosti gumového posilovacího kolečka a elektrické fontány na čokoládové fondue.

Co s tím? Prostě všechny ty věci vezměte a společně s nefunkčními propisovačkami, klíčenkami a polovybitými bateriemi vyražte na výlet do sběrného dvora. A abyste ulevili svědomí, zapalte za ně svíčku. Aspoň se tak zbavíte všech těch nádherných svíček ve tvaru kočiček, pejsků a andělíčků, kterým po zapálení jako první shoří hlava.