Jan Cempírek: Cestující potraviny

17. květen 2022

Nedávno jsem slyšel vtipnou báseň budějovické básnířky Kateřiny Bolechové o fenoménu jablek na cestách.

Báseň byla o tomto: Katka jela na týden do Alp. Vzala si s sebou jablko k zakousnutí. Pak chodila celé dny po horách, jablko měla, tu v batůžku, tu ho odložila na poličku v penzionu, ale správná chvíle k jeho konzumaci prostě nenastala. Po týdnu se netknuté jablíčko vezlo zpět do Budějovic, a to na čestném místě spolujezdce.

Hodně jsem se té ovocné anabázi nasmál. Vždyť kdo z nás by neměl s takto cestujícími potravinami vlastní zkušenost!

Namátkou jsem si vybavil náš domácí špajz a v něm dvě krůtí masa s vejci, která občas vyvenčím na toulkách po kopcích; několik cestovatelsky založených energetických tyčinek, které se mnou už byly v Římě i v Bratislavě, či tabulku jisté kvalitní čokolády, kterou beru na delší výlety pro Strýčka příhodu, kdyby bylo nejhůře.

Jenže ono nejhůře kupodivu nikdy nebylo, takže po výletě přistane i tato čokoláda opět doma ve špajzu na své poličce. Na data spotřeby se u výše jmenovaných poživatin nedívám, není to zapotřebí.

Jednou za čas cestovatelské pochoutky ze spíže stejně záhadně samy zmizí, to má jejich expiraci evidentně pod kontrolou má pečlivá žena. Já si pak před dalším výletem pouze dokoupím nové exempláře a stav i sortiment ve spíži tak zůstává léta v podstatě neměnný.

Proto se na vás obracím s prosbou. Pokud i vám zbyde po výletu v batůžku nějaká ta nesnědená tyčinka nebo jiná ňamina, dejte ji po návratu do špajzky na čestné místo, někam doprostřed.

S večerem se na ni totiž určitě sesypou zbylé zásoby se zvědavými dotazy - jak bylo na cestách? Tak ať ta tyčinka, krůtí maso s vejci nebo cestující čokoláda nemusí při vyprávění svých dobrodružství příliš křičet.

autor: Jan Cempírek | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.