Jan Cempírek: Poruchoví mazlíčci

Pečoval jsem o ně vzorně, ale nešlo si nevšimnout, že mazlíčci z mého chovu odchází záhy na onen svět a to vždy za jaksi podezřelých okolností.

Tak například mé první morče jménem Bimbo přejel kamarád na kole, když se prokousávalo bujným sídlištním trávníkem.

Druhé morče – Pišta, vypustilo duši, když spadlo z parapetu, kde jsem postavil překážkovou dráhu. Fatální pád jen z metru a půl, chápete to?

Ani andulky nedopadly v mé péči lépe. Sameček Fery se napil zkažené vody v akváriu a během chvíle zcepeněl. Andulák Pepík se naopak tak přežral zrní, že doslova pukl. Teprve v příručce mladého teraristy jsem se dozvěděl, že andulky nemají regulaci krmení a proto vopatrně s dávkováním, pionýre – vopatrně!

Po této epizodě mě tatínek s maminkou upozornili, že zvířectvo u mě nemá na růžích ustláno a s chovem čehokoliv je záhodno přestat. Což se stalo. Avšak léta vše obrousí a časem dítě samo vyroste v rodiče a podlehne naléhání již svých potomků.

Zapomněl jsem na nebohá zvířátka svého dětství a pořídil dětem papouška jménem Kubíček. Byl úžasný. Naučil se zdravit Kubí – Kubí, prosperoval a krásněl. Leč děti vyrostly, dům osiřel a protože já i žena rádi cestujeme a Kubíčka nemůžeme brát s sebou, vznikla otázka – kam s ním? Pomocnou ruku podala tetinka Helenka. Je sama a statný papouch je to pravé ořechové.

Náš milovaný papagáj se tedy stěhoval. Uplynulo jen pár dní, když tetinka rozrušeně volala: Takže vy jste mi dali Kubíčka. Krásného papouška? Tak abyste věděli, ten váš Kubíček je ve skutečnosti Ona! Právě snesl vejce. No, zasmáli jsme se a já si v duchu gratuloval. Ano, opět se se ukázalo, že zvířata z mého chovu nečekají jednoduché konce, avšak Kubíček - na rozdíl od morčat či andulek - mou péči aspoň přežil. Byť se změnou pohlaví.