Jan Cempírek: Pláč starého sběratele
Znám několik lidí, kteří celý život něco sbírají. Jsou to moji vrstevníci i ti o něco starší. Pravověrní sběratelé – nadšenci, kteří své zálibě obětovali víc než jen volný čas. A všichni do jednoho mají chvíle, kdy si povzdechnou.
„Tolik let sbírám známky, odznaky, vinylové desky… a k čemu to vlastně bylo? Děti to nezajímá, muzea o to nestojí a na internetu za to dostanu sotva pár stovek. Moje celoživotní, unikátní dílo! A nikoho to nezajímá. Chápeš to?“
Popravdě – chápu. A ani nevím, co jim na to říct.
Protože mají pravdu. Sběratelství vyšlo z módy. Lidé ztratili chuť vlastnit, shromažďovat, uspořádávat. Snad kromě peněz, ale to je jen chabý pokus o vtip.
Sběratelství pomalu mizí ze světa. A s ním i sbírky.
Jeden sběratel, který má vynikající a obsáhlou kolekci pohlednic, mi nedávno rezignovaně řekl: „Víš, co s tím nakonec udělám? Vezmu to všechno a odvezu do sběru. Ať se mi to aspoň vyplatí podle váhy!“ Jenže pak se zarazil, podíval se na mě skoro provinile a dodal:
„Ovšem ty legionářské pohlednice z roku 1919 si asi nechám… to je taková nádhera, ty z rukou prostě nedám!“
A úplně mu zjihla tvář.
Inu, je to tak. Sběratelství je celoživotní diagnóza. Bacil, na který neplatí žádná antibiotika. Jen by ale tento bacil měl být, aspoň podle přání starých sběratelů, mnohem více nakažlivý. Aby diagnóza jejich vášně mohla žít dál.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
