Jan Cempírek: O haiku

29. říjen 2024

Dříve se mladíci věnovali psaní poezie. Pod rašícími vousky jim pak ze rtů sluly verše láska vráska páska, které směřovaly k ouškům rdících se slečen. Čas však trhl oponou a mládež, dnes tedy týnejdři, už básnění tolik neholduje.

Ovšem! Poezii naopak propadli leckteří starší muži! Ti básní o sto šest, svým výtvorům však neříkají staromódně básně, ale po „hipstersku“ – haiku.

Tak to je. Kratičké z Japonska importované haiku je v dnešní době mezi solidními pány opravdu fenomén. Píšou doktoři, řidiči autobusů, kantoři i politici. Psát haiku je v kruzích odrostlých mániček, bývalých rebelů, středostavovské honorace a plešatících intelektuálů prostě in.

A čert vem fakt, že autoři leckdy nectí formální požadavek, to jest strukturu tří řádek s počtem slabik 5 – 7 – 5. Haiku je v českých vodách volná disciplína, ale zní to tak krásně: jsem autor haiku!

Čímž nechci seniorní básníky znevažovat. Nejdůležitější totiž asi není forma, ale obsah. A dle definice má správné haiku být minimalistické, meditativní a zachycovat okamžik v přírodě nebo prostoru. Což se leckterým autorům překvapivě daří a proto klobouk dolů pánové, máte můj respekt. I když je to trochu snobárnička, mezi námi, co?

Čemu ale nerozumím, to je záhada, jak se všichni rozplývají nad údajně nejkrásnějším haiku všech dob. Zní takto:

Starý rybník
žába skočí
zvuk vody

Recenzenti píšou obdivně: Tato báseň popisuje unikátní přírodní okamžik, který má hluboký, meditativní náboj.

Starý rybník
žába skočí
zvuk vody

Hmmm. Ať v sobě pátrám, jak pátrám, ve mně hluboký meditativní náboj neexploduje. Anebo že by – ano? I já jsem přeci odrostlý rebel! I já jsem plešatící mánička. Koukám se z okna. Ano, i já právě dostávám chuť také napsat své haiku. Pár úderů na klávesnici a je to. Zde vám dílo předkládám:

Láska běláska
podzimní louka
přilétl kos

Básnění zdar a haiku zvlášť!

autor: Jan Cempírek | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.