Jan Cempírek: O haiku
Dříve se mladíci věnovali psaní poezie. Pod rašícími vousky jim pak ze rtů sluly verše láska vráska páska, které směřovaly k ouškům rdících se slečen. Čas však trhl oponou a mládež, dnes tedy týnejdři, už básnění tolik neholduje.
Ovšem! Poezii naopak propadli leckteří starší muži! Ti básní o sto šest, svým výtvorům však neříkají staromódně básně, ale po „hipstersku“ – haiku.
Tak to je. Kratičké z Japonska importované haiku je v dnešní době mezi solidními pány opravdu fenomén. Píšou doktoři, řidiči autobusů, kantoři i politici. Psát haiku je v kruzích odrostlých mániček, bývalých rebelů, středostavovské honorace a plešatících intelektuálů prostě in.
A čert vem fakt, že autoři leckdy nectí formální požadavek, to jest strukturu tří řádek s počtem slabik 5 – 7 – 5. Haiku je v českých vodách volná disciplína, ale zní to tak krásně: jsem autor haiku!
Čímž nechci seniorní básníky znevažovat. Nejdůležitější totiž asi není forma, ale obsah. A dle definice má správné haiku být minimalistické, meditativní a zachycovat okamžik v přírodě nebo prostoru. Což se leckterým autorům překvapivě daří a proto klobouk dolů pánové, máte můj respekt. I když je to trochu snobárnička, mezi námi, co?
Čemu ale nerozumím, to je záhada, jak se všichni rozplývají nad údajně nejkrásnějším haiku všech dob. Zní takto:
Starý rybník
žába skočí
zvuk vody
Recenzenti píšou obdivně: Tato báseň popisuje unikátní přírodní okamžik, který má hluboký, meditativní náboj.
Starý rybník
žába skočí
zvuk vody
Hmmm. Ať v sobě pátrám, jak pátrám, ve mně hluboký meditativní náboj neexploduje. Anebo že by – ano? I já jsem přeci odrostlý rebel! I já jsem plešatící mánička. Koukám se z okna. Ano, i já právě dostávám chuť také napsat své haiku. Pár úderů na klávesnici a je to. Zde vám dílo předkládám:
Láska běláska
podzimní louka
přilétl kos
Básnění zdar a haiku zvlášť!
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
