Jan Cempírek: Nejlepší cestování je ve dvou
Dnes je cestovatelem téměř každý. Nechme ale protentokrát stranou týdenní výpady do Hurghady a pojďme se věnovat pravému cestování, objevitelskému – s delším časovým rozvrhem a s poznáváním domorodých vesnic.
K tématu mě přivedla debata s kamarády dobrodruhy, kteří mají sježděnu půlku světa, ale nemohli se shodnout, v jaké sestavě je takové ryzí cestování vlastně ideální? V kolika lidech?
Názory byly různé. Od zavilých samotářů, kteří obhajovali víru, že poznat cizinu je možné pouze, když splyneš s místními; přes dvojičkáře, kteří si nedovedou představit ani chvíli bez svého partnera či partnerky; až po grupaře, neboli cestovatele, kteří si průzkum divokých končin světa užijí pouze v partě, ve které si hned sdílí všechny ty zážitky. Zkrátka, co cestovatel, to názor, to jiná zkušenost.
Debatu nakonec rozsekl Pepa, psycholog. Nejdřív mlčky poslouchal, ale pak řekl, že se bavíme pořád jen o cestování z našeho pohledu. Nikdo ovšem nebere v potaz pohled oněch domorodců, které tak dobrodružně toužíme navštěvovat. A že pro domorodce je z psychologického hlediska ideální počet příchozích: dva.
Když totiž přijde samotný cizinec, nedokážou odhadnout, čeho se od něj mohou nadít. Je pro ně nečitelný. Když naopak přijde skupina, znamená už potenciální nebezpečí. Ale u dvou návštěvníků je to jednoduché. Lze totiž, vysvětlil psycholog Pepa, velmi rychle odpozorovat, co jste vlastně zač. Podle toho, jak se k sobě chováte.
Možná na tom něco bude, shodli jsme se a teď to říkám i sem, do éteru. Léto se totiž chýlí ke konci a před námi jsou chladné měsíce, kdy někteří z vás třeba podlehnout touze vyrazit do exotiky, někam do afrických savan nebo tropických džunglí, někam za domorodci.
A já radím - do všech Tramtárií světa vždy ve dvou, přátelé! Minimálně si navzájem můžete pohlídat batohy na letišti.
Související
-
Jan Cempírek: Jak jsem přešel do ilegality
Začalo to nenápadně. Zkraje léta jsem jel v Budějcích na kole, u Maláku nevybral zatáčku a bác! Už jsem letěl a za chvíli se válel na zemi s roztrženým rtem.
-
Jan Cempírek: Letadla nad hlavou
Bydlím v koridoru budějckého letiště. Sem tam mi proto nad domem proletí cessna či Zlín a od loňského roku i boeing nebo airbus.
-
Jan Cempírek: Budějckej lajfstajl
Je to už nějaká doba, kdy za mnou do Budějovic přijel kolega z Prahy. A řekl mi tenkrát: já vždycky, když přijedu do Budějic, tak si připadám jako o prázdninách.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
