Jan Cempírek: Kaštanové potěšení
Padají od září do listopadu a každý je má rád. O čem je řeč? Přeci o kaštanech. Milují je děti, puberťáci i vetché osoby obou pohlaví. Také já se na ně každý rok těším.
Až poprvé najdu toho nádherného, voňavého hnědáska, tu lesklou, hladkou kuličku, která na zemi svítí ze své rozpuklé ostnaté kolébky. Třpytí se jak drahokam andaluzit a přímo vábí: seber si mě! Tady jsem! A tomu já nikdy neodolám.
Letos se tak stalo už v polovině září, kdy jsem svůj první kaštan našel … shodou okolností … právě nedaleko českobudějovického rozhlasu, v parku u řeky. Viděl jsem ho už zdálky.
Úplně automaticky jsem se rozhlédl, jestli poblíž není nějaký konkurent, který kaštan v trávě také vidí. Ale ne. Byl jsem tam sám, jen opodál ve spadaném listí poskakoval vrabčák. A tak jsem kaštan vzal a vysvobodil z jeho ještě napolovic uzavřené schránky. A přičichl si k němu. Jak úžasně voněl!
A pak jsem si ho strčil do kapsy a občas si ho za chůze pohladil, protože to se přeci dělá. Doma jsem tu hladkou kuličku dal ženě jako podzimní dárek. I to se přece s kaštany dělá. Snad každý někdy kaštan daroval, nebo byl sám obdarován. Jen tak, pro radost.
A kaštan potěší nejen srdce. Věděli jste třeba, že kaštanová tinktura spolehlivě léčí revma, záněty a působí dobře na klouby? Kaštan je prostě pašák! V kapse člověka nabíjí pozitivní energií, jako dáreček pohladí a navíc je léčivý.
Jen ten botanický název mateřského stromu je trochu divný. Jírovec maďal. To mi vždycky připomínalo něco s Maďarskem. A víte, že jsem měl pravdu? Maďal je opravdu odvozený od uherské domoviny tohoto listnáče. Jen pan botanik holt trochu šišlal.
Na kouzlech a oblibě podzimních kaštanů však lingvistické hříčky nemají sebemenší vliv. Naštěstí. Tedy, ať žije kaštan, milovaný symbol podzimu!
Související
-
Jan Cempírek: Nejlepší cestování je ve dvou
Dnes je cestovatelem téměř každý. Nechme ale protentokrát stranou týdenní výpady do Hurghady a pojďme se věnovat pravému cestování, objevitelskému.
-
Jan Cempírek: Jak jsem přešel do ilegality
Začalo to nenápadně. Zkraje léta jsem jel v Budějcích na kole, u Maláku nevybral zatáčku a bác! Už jsem letěl a za chvíli se válel na zemi s roztrženým rtem.
-
Jan Cempírek: Letadla nad hlavou
Bydlím v koridoru budějckého letiště. Sem tam mi proto nad domem proletí cessna či Zlín a od loňského roku i boeing nebo airbus.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
