Jan Cempírek: O žvanění a podobných věcech
Potkal jsem nedávno kamaráda, spisovatele, známého tím, že při každém hovoru zmíní, koho zná, s kým si píše, kdo o něm co řekl. A nezklamal ani tentokrát.
Hned do prvních vět vpašoval jména dvou celebrit, které právě čtou jeho knihy a líbí se jim. Inu, ten kamarád spisovatel už takový je a jeho sebestřednost ho nutí „po zednicku vyfutrovat“ běžnou konverzaci nějakým tím zvučným jménem, aby se prostě „blejsknul“.
Což mě přivedlo k úvaze o tom, jak a čím lidé své hovory běžně jaksi vyzdívají? Nemusí jít zdaleka jen o jména celebrit. Někdo si zakládá na prokládání řeči třeba příslovími a poučkami. Nejznámější z nich je teta Kateřina ze Saturnina, která nevyžádanými životními moudry terorizovala svou rodinu i okolí.
Další, a to víceméně neškodná skupina lidí, jsou fanoušci stříbrného plátna. Jejich řeč je prošpikována filmovými hláškami a oni si vlastně nemohou pomoci. Co oni jen za svůj život už viděli filmů, a tak jim do hovoru prosakují situační hlášky oblíbených herců samy od sebe.
To sečtěleji zaměřeným vypravěčům nestačí v hovoru používat jen holá jména celebrit nebo filmové výkřiky. Svoji řeč opírají přímo o celé citáty slavných. Jak řekl Jan Werich, nadechnou se a už spustí. Chudák Werich, ten by se dle těchto vypravěčů musel narodit nejméně třikrát, aby stačil všechny své citované myšlenky vůbec vyslovit!
A když už všechny tyto manýry pozoruji u jiných, musím se, z logiky věci zamyslet, zdalipak i já své hovory něčím podobným – nevylepšuju? Ruku na srdce, ano. Sem tam něco podobného, jaksi vyšlechtěného, také plácnu.
Doufám ale, že znám míru a nepřeháním to. Asi jako většina lidí. Protože lidé zkrátka žvaní, drbou a že si občas svou řeč čímsi vyšperkují? Nu, právě to je to krásně „lidské“.
A tak na závěr dnešního sloupku o citátech, žvanění a věcech podobných přenechám stylově prostor citátu. Slavný režisér Miloš Forman kdysi řekl: „Já si myslím, že smyslem života je žít ho, a kecat o něm.“ Docela mile a trefně to vystihl, že?
Související
-
Jan Cempírek: Nejdepresivnější den v roce
Chtěl bych si výsknout! A zvolat juchuchů! Proč? Čistě rebelsky. Nějaká moudrá hlava totiž vyhlásila dnešek, tj. třetí pondělí v měsíci lednu za nejdepresivnější den roku.
-
Jan Cempírek: Srovnávací fotografie
Mám rád takzvané srovnávací místopisné fotografie. Jedna fotka ukazuje místo před X lety. A druhá to samé dnes. Znáte to. Podobných koláží a srovnávaček je plný internet.
-
Jan Cempírek: Jenom...
Sedl jsem si do čekárny u doktorky a všiml si nové cedulky: „Přijímáme pouze předem objednané pacienty. To se vztahuje i na zájemce o jenom...“ Zájemci o jenom? Co to je?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
