Jiří Březina mladší: Boty
Každý, kdo měl nebo má malé děti, to zná. Rostou hrozně rychle, takže oblečení nebo boty nestihnou často obléci více než dvakrát a už potřebují větší.
Naštěstí jsou zde jiní rodiče, přesněji řečeno maminky, protože ženy jsou obecně v tomto ohledu pragmatičtější. Vytvářejí jakási sesterstva, kde si navzájem věci vyměňují. My dostaneme boty po někom, kdo jim odrostl, a ty, které jsou nám malé, pošleme zase dál.
Funguje to docela dobře, člověku dělá radost, že ty věci nemusí vyhazovat a že od vyhození zachrání zase jiné. Dětem je zatím jedno, že nenosí nejnovější a značkové oblečení, to je asi teprve čeká.
Vedlejším produktem jsou v každé domácnosti hromady svršků a hlavně obuvi, která čeká, až do ní děti dorostou, nebo naopak čeká na nové majitele. Ale dá se s tím žít.
Takhle to u nás fungovalo bez problémů až donedávna. Pak se ale něco změnilo. Kluci už dorostli a jejich vrstevníci v jiných rodinách také. Burza obuvi přestává fungovat. Naše okopané boty už nikdo nechce. Proč taky? Děti už nerostou tak rychle, aby nestihly ty věci obnosit samy.
A tak jsem nedávno poprvé nesl boty do popelnice. Byl to zvláštní pocit. Jako bych s těmi botami ukončoval jednu etapu našeho života.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
