Jiří Březina mladší: Moje první brýle

2. leden 2025
Rozhlasový sloupek

Občas někomu vysvětluju, jak špatně ve skutečnosti vidím. Sundám si brýle, dám dlaň před obličej a když už se skoro dotýkám nosu, řeknu – tohle už vidím ostře.

V posledních letech se k mé krátkozrakosti připojila vetchozrakost, takže už přestávám vidět i na to blízko.

Je to otrava, co vám budu povídat. Bez brýlí jsem naprosto nepoužitelný a bezbranný. Jsem proto vděčný, že něco jako brýle vůbec existuje, protože je to vlastně zázrak.

Vzpomínám si na den, kdy jsem je měl na nose poprvé. Je to jedna z mých nejkrásnějších vzpomínek.

Bylo mi kolem deseti let. Na to, že špatně vidím, se přišlo tak, že jsem ve škole přestával vidět na tabuli. Mně to do té doby nepřišlo, bral jsem svět takový, jaký je, a skutečnost, že ze zadní lavice se písmenka nedají přečíst, mi přišla přirozená.

V tomto omylu jsem žil do dne, kdy jsem si v optice vyzvedl brýle. Šel jsem s mámou po budějovickém sídlišti Šumava a nemohl se vynadívat na tu krásu! Nejvíc se mi do paměti zaryl strom, kolem kterého jsme procházeli (stojí tam mimochodem dodnes). Byl jsem u vytržení z toho, že to není velký zelený chuchvalec, ale že vidím každý list, každou větvičku, kresbu kůry.

Přeji každému z vás posluchačů, abyste dnes zažili takovou radost, jakou jsem zakusil já, když jsem dostal svoje první brýle.

autor: Jiří Březina | zdroj: Český rozhlas
Spustit audio

mujRozhlas

Audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě

Mohlo by vás zajímat

mujRozhlas

Audiosvět Českého rozhlasu na jednom místě

Nejposlouchanější

Jak nás naladíte na DABu

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.