Jan Cempírek: Samaritánská rodina
Moje žena je samaritánka. Aspoň ve vztahu k zelenině a ovoci. Doma se nám proto kvůli její potřebě konat dobré skutky pravidelně hromadí bizarní kolekce různě defektních plodů.
„Chudáci, nikdo jiný by si je nekoupil, musím já.“ Tím žena vždy obhajovala nákup neuvěřitelně pokroucených mrkví, jablek bez stopek, nedobarvených melounů a tak dále.
Vždycky si vzpomenu na farmáře, v jehož jablečném sadu jsem coby student prožil několik sezón. Ten nám, brigádníkům říkával: Jablka musí být nahoře v bedně vždy nastavená tak, aby byly vidět stopky. Ty, který stopky nemají, musíte schovat, dovnitř bedny, zákazníci je nechtějí. Tvrdil tenkrát sedlák.
Jó, jak se pletl! Nebo jen evidentně neznal mou manželku, která tyto odsouzence naopak vyhledává.
Ale musím říct, že časy se mění. Žena léty přeci jen trochu polevila a ze svého samaritánství pomalu ustoupila, takže doma už začínám vídat i výpěstky normálních tvarů. Však jsem jí mnohokrát v duchu pochválil, že konečně dostala rozum.
Ale chválil jsem den před večerem. Minulý týden jsem byl kupovat vánoční stromek. S dcerou. Vybrala krásnou jedličku s pravidelnou korunou. „Tu koupíme, tati,“ rozhodla. „Hele, a nevadí, že má dvě špičky?“ upozornil jsem ji. „Tati, prostě ji koupíme. Nikdo jiný by si totiž takového chudáčka nevzal.“
V tu chvíli mi bylo jasné, že manželka možná už brzy snad opravdu přestane kupovat mrkve se čtyřmi kořeny, ale samaritánská tradice z naší rodiny jen tak nevymizí.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
