Jan Cempírek: Papírová autodráha

13. říjen 2025

Rozhlasový sloupek

Vypadl na mě ze šuplíku jakýsi zažloutlý, léta zapomenutý papír. List pokrytý změtí čar. Byla na něm tužkou namalovaná závodní dráha a pak šmodrchanec podivných čárek od propisky, totiž, upřesňuji, od trasy závodních aut, nejspíše dokonce formulí.

Rázem jsem byl o několik desetiletí zpět, ve školní lavici, kde jsme se se spolužákem Bouškou řítili po zákrutách papírové závodní dráhy nejspíše v Monaku nebo v Monze, zatímco jsme v reálu seděli v páté A a „souška učitelka“ nám vykládala u tabule cosi o ježkovi.

Jo, jo, tyhle papírové autodráhy jsme tenkrát opravdu milovali. A také piškvorky, pochopitelně. A o přestávkách pinčes na lavicích, kde nám místo síťky sloužily pracovní desky a místo pálek fortelné učebnice fyziky.

Ale nechci ronit slzy nad loňskými sněhy, nostalgií většinou netrpím. Jenže je ten podzim, a tak se to prostě nějak spojilo. Škola, dávné hry a tak.

A protože je pondělí a v práci mě čeká školení, mám rázem nápad. Vyškubnu si ze starého sešitu papír. Nalinkuji závodní dráhu. A až se školení začne ubírat předvídatelným nudným směrem, tak místo zívání nebo nenápadného sjíždění mobilu drbnu loktem do kolegy. Tak co? Dáme mač?

Jsem si jist, že mu zajiskří oči. Vezmeme propisky a už to začne. Ona totiž pekelná jízda na papírovém okruhu v Monze nebo Monaku má své kouzlo jak pro žáčky páté A, tak i pro solidní džentlmeny, kteří si mají právě zdokonalovat své manažerské schopnosti. Já mám ale chuť si právě dnes vylepšit dovednosti jiné: propiskově – závodnické. Na dnešní školení se tak těším, mezi námi, opravdu jak malej kluk.

autor: Jan Cempírek | zdroj: Český rozhlas