Jan Cempírek: Nejdepresivnější den v roce

Chápete? A to bych se na to tedy podíval! Přátelé, kamarádi, já tohle prostě žeru, jak se tak nevymáchaně říká. Že se někdo hluboce zamyslí, vypustí moudrost podobného typu, blábol, a my ostatní, jako co? To máme chodit s hlavami dole, šourat se světem a mumlat: no jo, je to tady, deprése… už i v rádiu to říkají. Vědci na to přišli, že právě dnešek, achich ouvej...

Ale právě proto říkám: a just ne! Dneska si naschvál takovým sýčkům udělám fajn. Koupím si voňavý punčový dortík, který miluju, však jsou ta novoroční předsevzetí ohledně zdravé výživy už trochu vyčpělá. Půjdu si zaplavat, on totiž pohyb vylučuje endorfiny neboli hormony štěstí. A zavolám kamarádovi, který zná vždycky dobré vtipy. Jakýpak den deprése?

Nicméně, stejně by mě zajímalo, kdo vůbec dnešek tou chmurnou nálepkou opatřil. Pár kliknutí na počítači a už to mám. Takže, milí posluchači, nebyli to vědci, kdo třetímu lednovému pondělí přičaroval jeho pověst. Za vším stojí, jak jinak, dovezený marketing. Prašule. Peníze. Škvára, love, chechtáky, jak libo.

Neboť toto pondělí vyhlásila v roce 2005 jako nejchmurnější den v roce jistá britská cestovní kancelář jménem Sky Travel a ejhle! Hned nabídla lék: kúptéé si u nás zájezd k móři za sluníčkem, dééjte vale chmurám! Se Skááj trevl vám bude veseleji, jen nějaké ty penízky to stojí, no bóóže.

Takhle jednoduché to s dnešním depresivním pondělkem tedy je. Popravdě, netuším, kolik peněz na svém nápadu cestovka vydělala, ale já s ní do exotiky nepoletím. Jak jsem říkal. Na just si koupím v cukrárně u kláštera ten punčák. Voňavý, slaďoučký. Za necelé tři pětky. A budu vyrovnaný, v pohodě, v klidu. Jo, jo, na českýho Honzu si žádná marketingová deprése - nepřijde.