Jan Cempírek

Ať už bydlíte v Táboře, ve Strakonicích nebo v Třeboni, určitě znáte ve svém městě lokalitu, o které všichni místní dobře vědí, ale přesto nefiguruje v žádném z průvodců.

S opravdu jen mírnou nadsázkou řečeno, Vladimíra Kössla znají všichni toulaví psi na Českobudějovicku, ale také hadi, kteří utekli z terárií, či papoušci dobrodruzi.

Při rodinných sešlostech se často sklouzává ke vzpomínání na předky. V naší famílii se tuhle vytasil děda s historkou o prastrýci jménem Vlček.

Čas od času se v médiích objeví příběh, že moře vyplavilo po dvou stoletích láhev se vzkazem trosečníka. Nu, chci se vám svěřit, že k podobnému příběhu mám nakročeno též.

Znáte to z dovolených. U snídaňového stolu vás zaujme jakási výrazná famílie, nebo podivná dvojice a hned jim v rámci své rodiny přisoudíte interní přezdívku.

Ačkoliv tištěným fotografiím již doba nepřeje a obraz světa si lidé sdílí po pixelech, jistá doména zůstává tištěné fotografii zachována. Fotky do rámečků.

Na budějovickém náměstí jsou adventní trhy. Velké, hlasité, všemi barvami a vůněmi hýřící. Názory na ně jsou různé.

Kamioňáci. Truckeři. Tiráci. Chlapi za volantem mnohatunových monster. Poslední dobou jsem se s nimi neplánovaně setkal hned třikrát.

Téma Šumavy je literární fenomén, který inspiruje řadu autorů. Tipněte si, kolik knih o Šumavě vychází? Já vám to řeknu. Každý týden minimálně jedna!

Byla neděle, šest hodin ráno a já čekal s manželkou na perónu nádražíčka v Nových Hodějovicích. V mobilu staženou jízdenku Nové Hodějovice – Vídeň, Franz Josef Bahnhof.