Jan Cempírek: Lásky oldskůlu

21. květen 2025

Rozhlasový sloupek

Tuhle mi došlo, jak rád mám věci, které vydrží. Opravdu vydrží. Dvacet let, pětadvacet – nebo i víc. V době, kdy se všechno rozpadne tři měsíce po záruce a náhradní díl je vzácnější než jednorožec, si hýčkám pár kousků z kategorie „superdržák“.

Třeba triko, které mám právě na sobě. Stálo kdysi nekřesťanské peníze, ale vydrželo. Pětadvacet let. A pořád má svůj tvar, barvu, pevnost – vypadá skoro jako nové. Děti na něj sice koukají trochu skrz prsty, prý už to není „in“. Ale já ho mám rád a rozhodně ho nedám do stoupy jen kvůli nějakému módnímu rozmaru.

Nebo další držák. Ten mám pro změnu ukrytý v šuplíku. Kalkulačku značky Texas Instruments, zakoupenou mou mámou v roce 1984 v Tuzexu – za hromadu bonů. Byla součástí mé výbavy na gympl, pamatuju si, jak mi ji máti slavnostně předávala se slovy: „Synku, tohle je kvalitní věc, s tou na gymplu neuděláš ostudu.“ A měla pravdu. Solární panýlky pořád fungují, displej svítí, žádná tlačítka nevypadla. Byl to vážně kauf, mami!

No a do třetice – mám taky manželku. Největší držák ze všech. Třicet let spolu. Jasně, asi by se zlobila, že ji stavím na roveň kalkulačky a obstarožního trika, ale co si budeme – čistě matematicky je to úctyhodný výkon. A měnit ji rozhodně nehodlám.

Jsem prostě oldskůl. Stará škola. A víte co? Nestydím se za to. Rychloobrátková móda mi věru moc neříká.

autor: Jan Cempírek | zdroj: Český rozhlas