Jiří Březina starší: Zajíc na Máji
Nedávno jsem se vracel domů, byl už večer a na sídliště Máj padala tma. A najednou jsem málem šlápl na malého bílého chundelatého psíka, který mi vběhl pod nohy. Neútočil, bylo to hravé štěně a zastavilo ho vodítko, na jehož druhém konci visela paní majitelka.
Začala se omlouvat, úplně zbytečně, protože hravé psisko mě ničím neohrožovalo. Paní v rámci omluvy dodala ještě vysvětlení, že tam čekají na zajíce. To mě zajímalo, protože štěně mělo do loveckého psa daleko. A tak jsem se dozvěděl, že nejde o žádnou štvanici, ale že si zajíc touhle dobou přichází s jejím psem hrát.
O tom zajíci jsem ovšem věděl, zrovna nedávno mě bez zájmu pozoroval a nebyl ode mě dál než deset metrů. Ale že vyhledává ke hrám psy, místo aby před nimi utíkal jako zajíc, to byla novinka.
Asi nám nezbyde než se s novým sousedem smířit. Možná dokonce nezůstane sám, protože kde jsou zajíci, bývají i lišky. A hned za posledními domy pravidelně potkávám srnčí pár, který se po mně místo útěku jen zvědavě ohlédne. Na stejných místech se objevují i čerstvé stopy rytí divokých prasat. Všechna tahle zvířata jsou pár kroků za městem daleko méně plachá, než když je potkáte někde na Vysočině. Začnou se také stěhovat do sídlišť a začnou si s námi hrát? Kdo ví.
Mimochodem nedávno jsem četl článek o populační dynamice vlčích smeček v Čechách. Velmi zajímavé čtení.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
