Jiří Březina starší: Odpady
Nevím, jestli si uvědomujete, v jak absurdní situaci jsme s odpady. Nemyslím jen problémy spojené s jejich likvidací, ale také vše to, co tomu předchází.
Ročně po každém z nás zbyde asi půl tuny domácího odpadu, a to je jen špička značně špinavého ledovce. Průmysl, který vyrábí vše, co k životu buď nutně potřebujeme anebo jen vyžadujeme pro své pohodlí, k tomu přidává další tuny.
Dohromady je to pěkná hromada, kterou musel někdo vyrobit, někam dopravit, někde skladovat, v případě obalů i nabarvit a potisknout – abychom je odhodili někdy jen pár vteřin poté, co si daný výrobek koupíme.
Běžná rodina tak za rok zatíží zeměkouli dokonale neužitečnou hromadou balastu o váze plného autobusu. A protože jsme příliš vybíraví na to, abychom uprostřed svých odpadů žili, spotřebováváme další energii na jejich další dopravu někam, kde nebudou dráždit náš nos ani náš krasocit.
Tam se po nich projede buldozer a zahrne je zemí, třeba jako pozornost budoucím archeologům, kteří podle nich budou mapovat náš život. Možná je zaujmou rozdíly ve tvaru pivních lahví z roku 1950 a 2020 a budou žasnout nad tím, jak za tu dobu pokročila sklářská výroba, ale spíš se budou tlouct do čela, jak jsme hospodařili se zdroji, které naše generace ještě měla, zatímco ta jejich si o nich může nechat jen zdát.
Samozřejmě, něco pozitivního se děje. Například třídíme odpad a posíláme ho k opakovanému zpracování. Jenže zatím je to spíš služba našemu svědomí než skutečná pomoc pro planetu, kterou držíme jako rukojmí.
Ze všech odpadů, které za sebou stačíme zanechat, se totiž sebere jen nějakých deset procent. Když si uvědomíme, že o stejných deset procent roste jejich objem každý rok, běháme k těm barevným kontejnerům vlastně jen proto, aby situace zůstala stejně hrozná, jako je teď.
Něco zásadního je špatně. Rád bych skončil optimisticky, ale zatím není proč. Snažme se všichni, aby bylo.
Související
-
Jiří Březina starší: Svátek sousedů
Pokud nejste poustevníci, polárníci nebo trosečníci, máte nejspíš nějaké sousedy a k těm patří i sousedské vztahy. Intenzita těchto vztahů je nepřímo úměrná velkosti sídla.
-
Jiří Březina starší: Den počítačů
Počítače už nejsou žádná novinka, i když nám starším tak pořád připadají. Je to ale už padesát let, co opustily klimatizované sály a vydaly se do našich kanceláří a domovů.
-
Jiří Březina starší: Den Slunce
Určitě znáte přirovnání, že je něco nad slunce jasnější. Jiné věci jsou zase tak jisté, jako že zítra vyjde slunce. A hodí se vědět, že pro jedno kvítí, slunce nesvítí
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
