Jiří Březina starší: Den počítačů

Stejně jako u jiných vynálezů provázelo počítačové začátky na jedné straně nadšení nad tím, co zase lidský důmysl dokázal, na druhé straně skuhrání škarohlídů, že z téhle novoty nic dobrého nevzejde.

Patřil jsem do první skupiny. Do počítačů jsem byl od začátku zblázněný a už začátkem 80. let se nám doma objevil jeden z prvních jménem Spectrum. S dnešními měl málo společného. Za displej mu sloužil přenosný televizor s baňatou obrazovkou a místo paměti používal normální kazeťák, na kterém jsme si jinak pouštěli muziku. Žádné spojení se světem samozřejmě neměl, a také žádnou tiskárnu. Výsledky se musely opisovat z obrazovky. Ne že by tehdy tiskárny nebyly, ale pro nás byly příliš drahé. Levný ostatně nebyl ani ten počítač.

Výběr aplikací nebyl závratný. Pár her, něco na psaní textů a tabulkové výpočty, ale nepředstavujte si word, ani excel. Mně na té věci fascinovala hlavně možnost programování. Hltal jsem články v časopisech a hlásil se do korespondenčních kurzů, které se tam nabízely. Dostupnost informací nebyla valná, s dneškem se vůbec nedá srovnat, ale částečně jí vylepšovali nadšenci, kteří vozili ze Západu vše, co se dalo sehnat, a nezištně to dávali nám ostatním.

A tak jsem po stovkách hodin před blikající obrazovkou nakonec programování zvládl i já. Moje programy nebyly žádné hvězdné války, ale vyřešil jsem jimi pár otravných výpočtů sobě a kolegům v práci a zmohl jsem se i na jednoduchou hru pro naše děti. Učila je počítat a správné výsledky odměňovala medvídkem. A protože medvídek jen na displeji nám nepřipadal jako dostatečná odměna, patřil k příslušenství i pytlík skutečných želatinových medvídků.

Byly to dřevní doby. O takových vymoženostech jako jsou viry, vykradená konta nebo lži a pomluvy šířící se po síti rychlostí světla se nám tehdy ani nezdálo.