Jiří Březina starší: Den počítačů
Počítače už nejsou žádná novinka, i když nám starším tak pořád připadají. Je to ale už padesát let, co opustily klimatizované sály a vydaly se do našich kanceláří a domovů.
Stejně jako u jiných vynálezů provázelo počítačové začátky na jedné straně nadšení nad tím, co zase lidský důmysl dokázal, na druhé straně skuhrání škarohlídů, že z téhle novoty nic dobrého nevzejde.
Patřil jsem do první skupiny. Do počítačů jsem byl od začátku zblázněný a už začátkem 80. let se nám doma objevil jeden z prvních jménem Spectrum. S dnešními měl málo společného. Za displej mu sloužil přenosný televizor s baňatou obrazovkou a místo paměti používal normální kazeťák, na kterém jsme si jinak pouštěli muziku. Žádné spojení se světem samozřejmě neměl, a také žádnou tiskárnu. Výsledky se musely opisovat z obrazovky. Ne že by tehdy tiskárny nebyly, ale pro nás byly příliš drahé. Levný ostatně nebyl ani ten počítač.
Výběr aplikací nebyl závratný. Pár her, něco na psaní textů a tabulkové výpočty, ale nepředstavujte si word, ani excel. Mně na té věci fascinovala hlavně možnost programování. Hltal jsem články v časopisech a hlásil se do korespondenčních kurzů, které se tam nabízely. Dostupnost informací nebyla valná, s dneškem se vůbec nedá srovnat, ale částečně jí vylepšovali nadšenci, kteří vozili ze Západu vše, co se dalo sehnat, a nezištně to dávali nám ostatním.
A tak jsem po stovkách hodin před blikající obrazovkou nakonec programování zvládl i já. Moje programy nebyly žádné hvězdné války, ale vyřešil jsem jimi pár otravných výpočtů sobě a kolegům v práci a zmohl jsem se i na jednoduchou hru pro naše děti. Učila je počítat a správné výsledky odměňovala medvídkem. A protože medvídek jen na displeji nám nepřipadal jako dostatečná odměna, patřil k příslušenství i pytlík skutečných želatinových medvídků.
Byly to dřevní doby. O takových vymoženostech jako jsou viry, vykradená konta nebo lži a pomluvy šířící se po síti rychlostí světla se nám tehdy ani nezdálo.
Související
-
Jiří Březina starší: Den Slunce
Určitě znáte přirovnání, že je něco nad slunce jasnější. Jiné věci jsou zase tak jisté, jako že zítra vyjde slunce. A hodí se vědět, že pro jedno kvítí, slunce nesvítí
-
Jiří Březina starší: Lavičky
Vítanou výbavou městského prostředí jsou určitě lavičky. Užíváme si je všichni, i když každý po svém. Někdo si na nich chce popovídat a někdo si potřebuje odpočinout.
-
Jiří Březina starší: Tkaničky
Dnešní doba sebou nese gejzír vynálezů. Vynalézalo se samozřejmě vždycky, ale současné tempo je něco extra.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
