Jan Flaška: Čas převléknout kabáty
Když v listopadu vyrazíte ráno ven v sandálech, udělá vám mráz z prstů nanuky. To v řeči přírody znamená, že přišel čas přepnout šatník na zimní režim. Taková akce ovšem vyžaduje odhodlání, odvahu a nezvratnou víru, že když odnesete oblečení na půdu, tak se vám tam do jara nezmenší, jako to mívá ve zvyku.
Začnete tedy vyklízet ze skříně letní garderobu. Vždycky to začíná malou krabicí a vždycky končí něčím, co původně sloužilo jako bedna na melouny a nejde to zavřít ani hydraulickým lisem.
Pak přicházejí na řadu zimní věci. Ty jste před půl rokem uložili na bezpečné místo – tak bezpečné, že si nevzpomínáte, kde to místo vlastně je. Konečně pytel s oblečením najdete za krabicí s vánočními světýlky.
Otevřete ho, vylétnou moli a nastává proces, doprovázený řadou filozofických otázek: „Na co jsou člověku džíny, které by nedopnul ani párem koní?“ nebo „Kolik roláků potřebuje k životu člověk, který by rolák raději snědl, než si ho oblékl?“
Váš oblíbený svetr má v sobě díru velikosti menšího jezevčíka, což je důkaz toho, že i moli mají vkus, zato žádné slitování. Při zkoušení loňských kalhot zjistíte, že vaše tělo během léta nashromáždilo strategické zásoby na zimu, stejně jako jste na jaře zjistili, že vaše tělo přes Vánoce nashromáždilo strategické zásoby na léto.
Ale nejsou tu jen frustrace. Z šatníku se vynoří i poklady: v kapsách najdete pomačkané bankovky, žvýkačky chuti a konzistence betonu, papírky s tajemnými vzkazy typu „Více cibule!“ nebo klíče od chalupy, o kterých jste si mysleli, že vám je ukradli mimozemšťani. Na světlo vytáhnete i tu úplně novou fialovozelenou bundu, ještě i s visačkou z Tuzexu.
Po hodinách třídění, skládání a zoufalství je konečně všechno hotovo. Kraťasy a sandály jsou bezpečně pohřbené na půdě, a zatímco do botníku pěchujete sněhule, meteorologové z rádia hlásí, že zítra bude vedro jako na Sahaře. Ale nezoufejte: když nic jiného, tak až budete za pár týdnů hledat vánoční světýlka, víte, že jsou hned za bednou na melouny.
Související
-
Jan Flaška: Konečně kroužky, co by děti bavily
Přiznejme si to, dnešní děti už nejsou jako my. Když jsme my byli malí, stačilo nám pár klacků, stará pneumatika a trocha bláta, abychom se zabavili na celé odpoledne.
-
Jan Flaška: Nadávání pro každou příležitost
Jestli lidi něco milují, tak nadávání. Nadávají na počasí. Nadávají na práci. Nadávají na politiku. Nadávají na sousedy. Nadávají na ty, co pořád na něco nadávají.
-
Jan Flaška: Hudba z regálu
Přemýšleli jste někdy o tom, kdo vybírá hudbu, co hraje v supermarketech? Mám teorii, že ty playlisty vytváří skupina hudebních teroristů, kteří se živí lidským utrpením.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
