Jan Flaška: Nadávání pro každou příležitost
Jestli lidi něco milují, tak nadávání. Nadávají na počasí. Nadávají na práci. Nadávají na politiku. Nadávají na sousedy. Nadávají na ty, co pořád na něco nadávají.
Každodenní život přináší k nekonečnému nadávání dostatek důvodů. I když si odmyslíme politiku a všechny ty věci, co nás přesahují, máme neustále na dosah celou plejádu nepříjemností, na kterých si můžeme vylít zlost.
Tak třeba: něco si koupíte, přivezete to domů, nadšeně to vybalíte a pak... no, schválně to zkuste nacpat zpátky do krabice. Je to jak kouzelnický trik – vytáhnete z krabice mixér, pilku nebo nějakou jinou naprosto neskladnou věc – a zpátky už se nevejde.
Nebo cedulky na tričkách. Myslím ty, co jsou všité do švu na levém boku a strašně škrábou. Tahle věc je ukázkou praktického sadismu. Musel ji vymyslet člověk, který nemá bok. Trávit den s cedulkou na boku je jako nosit pod oblečením vzteklou drápající kunu. Ustřihnout to nejde, protože ten zbylý pahýl pak škrábe ještě víc, jako by se vám chtěl pomstít, a když to vypáráte, tričko se vám rozpadne.
Nebo dveře na veřejných toaletách, co se otevírají dovnitř. Kdo tohle vymyslel? Zkuste si to: vejdete dovnitř, zamknete a když se chcete dostat ven, musíte se složit do tvaru origami, abyste ty dveře vůbec otevřeli. Je to boj o přežití v té nejčistší formě.
Taky tam většinou chybí věšáčky. Jako by veřejné záchody byly vyhrazené lidem, kteří jsou schopní vykonat vše potřebné i v zimním overalu a s batohem na zádech. A všechny ty věci na fotobuňku – světla, kohoutky, vysoušeče – ty snad radši ani nebudu zmiňovat.
Když už mluvíme o technologiích, kdo z vás miluje automatické opravy textu? Nikdo? Přesně tak. Chcete někoho „poprosit“ a telefonu připadá logičtější napsat za vás slovo „poporodní“. Snažíte se napsat „na shledanou“ a telefon se s adresátem za vás rozloučí slovem „nakládání“.
Takže příště, až zase ztroskotáte na veřejném záchodku, hlavně se nikoho nepokoušejte přivolat zprávou z mobilu. Místo toho, že jste se „zasekli v kabince“, by se mohl dozvědět, že jste se „zasekli v Janince“.
Související
-
Jan Flaška: Hudba z regálu
Přemýšleli jste někdy o tom, kdo vybírá hudbu, co hraje v supermarketech? Mám teorii, že ty playlisty vytváří skupina hudebních teroristů, kteří se živí lidským utrpením.
-
Jan Flaška: Strážkyně všehomíra
Pokud jste někdy navštívili galerii nebo muzeum, možná jste si v popiscích všimli jmen autorů výstavy, kurátorů a ředitelů, vysázených maličkými písmenky. Má to svůj důvod.
-
Jan Flaška: S prstem v mapě
Přiznám se, že neumím plánovat výlety. Jsem v tomhle ohledu úplně marný. Dokážu zabloudit i na rovném chodníku s GPSkou v ruce. Nevyznám se v takových těch čárkách na mapě.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
