Jan Flaška: Strážkyně všehomíra
Pokud jste někdy navštívili galerii nebo muzeum, možná jste si v popiscích všimli jmen autorů výstavy, kurátorů a ředitelů, vysázených tak maličkými písmenky, jako by byli součástí nějaké tajné společnosti. Má to svůj důvod: tihle lidé jsou důležití asi jako bublinky v sodovce.
Skutečnými vládci všech kulturních institucí jsou totiž všelijaké uvaděčky, hlídači a hlídačky. Existují výjimky, ale typicky jsou to dámy v letech, vyzbrojené víc klíči než vězeňský dozor a víc názory než diskutující na internetu.
„Já se ještě pamatuju na doby, kdy se tu vystavovalo umění!“ podotknou pohrdavě, když vám trhají lístek na výstavu konceptuálních instalací. Uměním samozřejmě myslí obrázky kachen na rybnících a krajinek jak z reklamy na sedativa.
Tyhle dámy, oblečené do halenek s potiskem obřích orchidejí, by nejradši všechen ten moderní nepořádek vyvezly do kontejneru dřív, než řeknete „kubismus“.
Přesto v nich ale přežívá stejná stavovská čest jako kdysi, stejné neomylné radarové vidění a stejná nenávist k návštěvníkům. Jen se zkuste přiblížit k nějakému exponátu blíž než na půl metru a z nebes se ozve hlas: „Nechoďte k tomu tak blízko!“ Naposledy vás takhle varovali před skokem do propasti. Ohlédnete se a paní s úšklebkem dodá: „Nepřeje si to Pan Umělec.“
Pak omylem zabloudíte do jakési prázdné místnosti. „Co tady děláte?!“ štěkne vám to za zády. „Tady nemáte co dělat!“ Jistěže nemáte, co se asi tak dá dělat v prázdné místnosti? Paní vás vypoklonkuje div ne za vlasy a výhrůžně u toho chrastí svazkem klíčů. Bez milosti vás odvádí k východu i přes vaše protesty, že galerie zavírá až za deset minut.
Když se konečně nadechnete čerstvého vzduchu, musíte si chtě nechtě přiznat, že ta konceptuální výstava vlastně nebyla nic moc. A že byste si z galerie snad ani neodnesli žádný zážitek – nebýt těchhle strážkyň všehomíra.
Související
-
Jan Flaška: S prstem v mapě
Přiznám se, že neumím plánovat výlety. Jsem v tomhle ohledu úplně marný. Dokážu zabloudit i na rovném chodníku s GPSkou v ruce. Nevyznám se v takových těch čárkách na mapě.
-
Jan Flaška: Zemětřesením k útulnosti
Když po dlouhé cestě dorazíme se ženou do hotelu a já konečně zahlédnu postel, okamžitě mi zgumovatí nohy a můj mozek se promění v želé.
-
Jan Flaška: Chaos jako dar příštím generacím
Půda starého domu je pro děti jako magická země plná tajemství a dobrodružství. Pro nás dospělé je to místo plné pavučin a plesnivých krabic.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
