Jan Cempírek: Óda na sýry

Tak třeba, jedna z mých prvních dětských vzpomínek se váže k hermelínu. Naši se brali jako hodně mladí, peněz nebylo nazbyt, ovšem jednou za čas se plácli přes kapsu a přinesli domů tu úžasnou krabičku, na které byl namalovaný král a v ní nebeská, sametová sýrová ňamka! Hermelín byl pro mě svátek.

V pozdějším věku jsem si pro změnu zamiloval tavený sýr Lipno a to pozor, vždy muselo být na chlebu podmazané chutným máslem! Což je myslím, jihočeská anomálie, když si marnotratně roztíráme pod sýr ještě drahé máslo, ale holt, jsme nóbl kraj.

Další druhy sýrů jsem objevil po studiích. To mi osud nabídl seznámení s panem Vyhnálkem. Tento Čechoaustralan byl u protinožců významným sýrařem a zařídil mi pracovní povolení na své mléčné farmě, kde jsem pak poznal výrobu sýrů rovnou z první ruky.

Byla to fascinující zkušenost a sýry jsem se naučil mít rád už nejen jako konzument, ale i jako obdivovatel řemeslné výroby. A to trvá dodnes. Naše lednička může být úplně prázdná, ovšem sýry v ní najdete vždy. Eidamy, výtečné Blaťácké zlato, aromatické romadúry…

Nedávno mi udělala velkou radost i knížka o největším domácím výrobci sýrů, víte kterém. V ní si teď s chutí čtu. Třeba jsem se dozvěděl, že tu skvělou nivu, která dozrává v krumlovských sklepích, přivezl do Čech před sto lety jistý donský kozák.

Sýry mě prostě baví. Jako gurmánský zážitek i jako inspirativní výrobek. Takže se na svůj příští život sýraře vážně těším. Bude to voňavé a fajn.