Martina Adlerová: Blbost a Pomíjivost

22. listopad 2024

Rozhlasový sloupek

Základním znakem tohoto světa a existence čehokoliv vůbec je pomíjivost. Jenom si vezměte, jak rychle se všechno mění.

Bolí vás zub, tlučete v noci hlavou do zdi a ty hodiny do svítání jsou nekonečné, ale za týden už z toho zůstane jenom nepříjemná a možná i humorná vzpomínka.

Devět měsíců jste těhotná, myslíte si, že tohle už nikdy neskončí a že s tím břichem se budete vláčet navždy, a najednou je vás doma o jednoho víc.

V jednu chvíli čerpáte studentské slevy, a najednou vám na počkání vystaví průkaz seniora.

A vy si říkáte: Kam se proboha všechen ten čas poděl?

Na internetu si můžete přečíst, že „pomíjivost je vlastnost všeho, co jednou nezbytně zanikne“, a že tato vlastnost je „úzce vázána na čas, jehož plynutí ji vyjevuje“.

Ve filmu Malý Buddha se hlavní hrdina ptá, co je to pomíjivost a moudrý mnich mu na to řekne: „Podívej se z okna.“ Za oknem je vidět typická rušná indická ulice plná lidí. A mnich pokračuje: „Za sto let budou všichni tihle lidé mrtvi.“

A to jsou ty chvíle, kdy na nás sáhne smrt. Naštěstí i ten letmý dotek rychle pomine a my můžeme zase vyrazit plni energie za svými veledůležitými cíli.

Všechno pomine.

Jediná jistota zůstává v moudrosti našich předků.

Jak říkával můj děda: „Všechno pomine, blbost je věčná.“

A měl pravdu.

Děda je už dávno na pravdě boží, ale blbost je tu s námi pořád.

autor: Martina Adlerová | zdroj: Český rozhlas